Některé chorobné změny na plodech, hlavně skladovaných

 

    Život plodu pokračuje i ve skládce. Plod je živý, dýchá; od podzimu do jara jablka vydýchají, tj. při dýchání rozloží 25 % svého obsahu cukru, z fysiologické zralosti dozrávají do zralosti konsumní. Aby plody vydržely „na loži“ co nejdéle v dobré jakosti, je třeba:

    1. aby byly plody očesány ve správné zralosti („o týden očesat předčasně znamená zkrátit život plodu ve skládce o měsíc“);

    2. aby byly uloženy jen plody neporaněné, neudeřené, jen zcela zdravé;

    3. aby byly zdravé plody byly uloženy v chladnu a ve vlhku (v teple a v suchu je dýchání a ztráta vody vyšší, plody scvrkávají, předčasně dozrávají).

    Při uložení v místnostech nechlazených, zvláště vlhkých a teplých, působí houby a fysiologické poruchy hniloby ovoce. Při uložení, zvláště jablek, v místnostech chlazených se při zkáze plodů uplatňují skoro výhradně poruchy fysiologické. Pro obojí uložení musíme však stejně vybírat jen plody zcela zdravé.

    Proto nebudeme ukládat na delší dobu plody postižené strupovitostí a přidruženými houbami (Penicillium sp., vytvářejícím na okrajích korkovitých skvrn šedozelené plodonosné porosty, Trichothecium roseum Link., vytvářejícím růžové porosty na korkovitých skvrnách a v jejich okolí). Strupovitosti skládkové, která se projevuje až ve skládce, budeme čelit pozdně letními postřiky houbomornými přípravky. Ani plody poraněné, napadené monilií , do skládky nepatří a musí být, pokud by se přece vyskytly (ve skládce sice černají, ale nepokrývají se soustřednými kruhy plodonosných polštářků), ze skladovaných plodů vyřazeny.

    Jsou však též některá ochuravění plodů, jejichž příznaky se na stromě pravidelně nepoznají, která však propuknou zřetelně až na loži. Sem patří hořká hniloba jablek (též na hruškách, slívách, višních, broskvích a meruňkách). Plody na stromě již brzo napadené tvrdnou, vadnou, zůstávají dlouho viset, ale i předčasně opadávají. Houba napadá i větve, jejichž kůra praská a odumírá. Do pletiv vnikají vlákna klíčících výtrusů jen rankami. V napadených plodech přezimují podhoubí a na jaře se tvoří nové výtrusy. Na plodech jsou nejprve hnědavé, více méně okrouhlé, ostře ohraničené skvrnky, na nichž jsou růžová plodonosná ložiska houby. Skvrnky později splývají a rozšiřují se na větší část slupky, hnědnutí postupuje do dužniny, dužnina hořkne a plod posléze hnije. Někdy plody hnijí zevnitř, aniž se na slupce objeví příznaky ochuravění. Hnědá místa slupky pak zasychají a v tu dobu právě se na nich v soustředných kruzích vyvíjejí tmavohnědé nebo zarůžovělé polštářky konidií houby Gloeosporium fructigenum Berk. f. germanica Krüg. nebo Gloeosporium album Osterw. Nejde o přísně cizopasnou houbu, ale o příležitostného cizopasníka, který se na plodech na stromech vyskytuje zřídka, např. po pozdním krupobití. Ve skládce se šíří i z plodu na plod. Ačkoliv maximum teploty pro její růst je mezi 30 až 31 °C, roste silně již i při teplotách kolem 10 °C a optimum má mezi 24 – 25 °C. Také jadřincová hniloba fusariová patří do této skupiny: dužnina kolem jádřince zahnívá a porůstá nažloutlými nebo narůžovělými vlákny houby z rodu srpovnička Fusarium putrefaciens Shear. (Deuteromycetes – houby nedokonale známé). Houba podporovaná ve svém rozvoji nadměrným vlhkem a jednostrannou dusíkatou výživou vniká do plodu od číšky, napadá zejména odrůdy s otevřeným kališním kanálkem (např. Boskoopské, Alexandr). Také křenčení ,při němž klesá obsah boru v dužnině na čtvrtinu proti plodům zdravým a dužnina ve skvrnách hnědne a hořkne, je vada, která se nemá na skladovaných plodech vyskytovat. To platí též o sklovitosti jablek ,poněvadž projevy obou chorob se ve skládce zesilují. Stejně to platí o černích, při nichž houby Macrosporium sp., Cladosporium sp., Alternaria sp. porůstají slupku namnoze scvrklých plodů černozeleným plodonosným povlakem. Hnilobu, kterou působí houba Alternaria tenis Neerg., popsal ZACHA (1950). Na slupce byly černohnědé, sladké, neměknoucí, neostře ohraničené skvrny, hnědnutí se prohlubovalo do dužniny, okolní slupka se nepravidelně svrašťovala. Konidie v plodonosném porostu jsou vícebuněčné, kyjovité, s příčnými i podélnými přehrádkami. Chuť hnědnoucí dužniny je nahořklá. Houba napadá jen poraněná jablka a ochuravění projevuje se jen ve skládkách.

    O mazovitosti (Gloeodes pomigena) a mušinovitosti (Leptothyrium pomi), které se již ve skládce nešíří, trvanlivost plodů neohrožují, ale vystupují zřetelněji, a tím snižují hodnotu plodů. Pouze ve skládce vegetují na plodech jablek a hrušek dále uvedené houby:

 

    Zelená hniloba je působena všeobecně známou plísní štětičkovou (Penicillium glaucum Link. a P. expansum Link., které patří do vřeckatých hub – Ascomycetes, řád Eurotiales). Plísňové polštářky se skládají ze vzpřímených výtrusonošů (konidioforů), které se štětcovitě větví a na konci každé větve nesou řetízek kulovitých konidií. Poněvadž počet výtrusů z jediného polštářku jde do milionů a lehké konidie jsou unášeny i nepatrnými vzdušnými proudy, šíří se tato všudypřítomná houba velmi snadno. Přezrálé plody jsou k ochuravění náchylnější. Jablka balená do impregnovaných papírů zelené hnilobě spíše odolávají.

 

    Šedá hniloba, působená houbou plísní šedou (Botrytis cinerea Pers. ,dužnina hnědne, plod (zvláště přezrálý) kysne a pokrývá se na povrchu vysokým, šedým, plodonosným porostem plísně; je na jádrovém ovoci vzácná.

 

    Růžová hniloba se vyskytuje vzácně na přezrálých švestkách ještě visících na stromě. Na jablkách a hruškách je celkem řídká. Na povrchu slupky vyrůstají zarůžovělé povlaky, dužnina hnědne. Je to druhotný cizopasník ran strupovitých skvrn; působí ji houba Trichothecium roseum Link.

 

    Světle hnědá hniloba, rovněž vzácná, je provázena houbou Rhizopus nigricans Ehr. (čeleď Mucoraceae).

 

    Hnědá skvrnitost se uvádí též jako následek napadení houbou Phytophthora omnivora. Též houbě Phytophtohora cactorum Leb. se přičítá někdy hniloba jablek a hrušek ve skládce (u hrušek též již na stromech). Na slupce jsou proláklá, zhnědlá místa, též dužnina hnije. Bělavý plodonosný porost houby se vyvíjí jen při velmi vlhkém ovzduší. K nákaze dochází při uskladnění na zemi (při škodlivém „vyrosení“), nákaza se ve skládce projeví obvykle za 1 měsíc. Pozdní postřiky houbomornými přípravky a chladné uložení nákazu zmírní. Podle některých zpráv působí tato houba též rakovinná onemocnění kmene a větví; u nás jsme je dosud nepozorovali.

    Též houby Pleospora sp., Diaporthe sp., Phoma sp., Phomopsis sp., Coniotyrium sp., Cephalosporium sp., Sporotrichum sp. bývají nalézány na hnijících plodech.

    Hniloba jablek a hrušek bývá – u nás její výskyt prakticky neznáme – působena též houbou Physalospora cydoniae Arnaud., jež je pyknidiovou formou houby Sphaeropsis malorum Peck. Plody jso černohnědě skvrnité až celé černohnědé, na jejich povrchu jsou tečkovitá, černá, plodonosná ložiska houby – pyknidy. Houba působí též skvrny na listech, rakovinná onemocnění větví, odumírání kůry a podkorových pletiv. Nemáme sice s ní dost zkušeností, avšak podle toho, co jsme viděli v zahraničí, kde její výskyt je spojován s předchozími hlubokými mrazy a s nákazou ran, lze mít za to, že jde o cizopasníka ran, poloparazita, ba spíše saprofyta, bujícího na pletivech jinak poškozených, odumírajících i odumřelých. Obrana – vedle chirurgických zákroků (odřezání onemocnělých větví, vyřezání ran, desinfekce – viz též dříve) by pravděpodobně při použití odolnějších odrůd spočívala v častějším i pozdnějším používání fungicidů.

    Fysiologické poruchy při uskladnění v chladnu jsou hlavně tyto: 

    Hnědnutí slupky u jablek (scald). Slupka hnědne, napřed ve skvrnkách, pak až celá, vzácně hnědnutí postupuje i do dužniny a do jádřince. Normálně zůstává dužnina pevná a bílá. Hnědnutí je silnější při stoupajících teplotách, častěji při vyskladnění, při prudkých změnách teploty. Některé odrůdy jsou k hnědnutí náchylnější (Ontario, reneta Baumannova, Štětínské, Oldenburg, Ušlechtilé žluté, Croncelské, reneta Berlepschova), zvláště při uskladnění v ovzduší obohaceném kysličníkem uhličitým, při nepostačitelném větrání, u plodů ne zcela zralých. Buňky slupky odumírají, plasma je zhuštěna. Některými je k tomu zjevu řazena též černá skvrnitost slupky jablek, známa zejména u Jonathanu, někde však – k jaru – vyskytující se též u jiných odrůd. U Jonathanu – v některých letech silněji – se obvykle objevuje do 2 měsíců až ve skládce. Skvrny jsou slabě propadlé, u odrůd s červenou slupkou hnědočerné až černé, 1 až 6 mm v průměru, více méně okrouhlé, ve středu skvrnech je obvykle lenticella. Na plodech jinak zbarvených jsou skvrny tmavozelené. Ze skvrn byla vypěstována houba Phoma sp. Ve vlhku a teple podléhají takové plody snadněji hnilobě, v chladnu zůstává vada na slupce a pod ní. Souvislost s Phoma pomi Pass., popsanou z USA, není jasná. Patřila by pak k vřeckaté houbě Mycosphaerella pomi Pass., nacházené v pletivu přezimovavších jabloňových listů. Ty by bylo nutno již na podzim odstranit. Pozdní (srpnové) postřiky měďnatými nebo sirnatými přípravky (těmi též v kombinaci s přípravky založenými na arseničnanu olovnatém) prý se osvědčily – jsou i jinak pro trvanlivost jablek příznivé. Podle některých praktiků bohatá výživa fosforečnými hnojivy činila jablka odolnějšími. Proti hnědnutí slupky se doporučuje nečesat předčasně, jablka uskladnit ihned v chladné prostoře, zabránit prudkému střídání teplot, zvláště při vyskladnění. Osvědčilo se uložení v teplotách kolem 0 °C nebo v papírech napojených speciálním olejem.

 

    Hnědnutí dužniny (internal break down). Dužnina hnědne hlavně při uložení za chladna, jež je také vlastní příčinou chorobného zjevu, porušujíc normální výměnu látek. Onemocnění často provází tvorba acetaldehydu (při proříznutí charakteristický pach). K ochuravění dochází hlavně při teplotách kolem 0 °C, na slupce není buď nic patrno, nebo je skelně hnědá. Někdy dužnina hnědne těsně pod slupkou, která i se silnou vrstvou dužniny se dá oddělit. Slupka někdy praská. Jádřinec zůstává bílý nebo hnědne až v poslední fázi ochuravění. Onemocnělé plody moučnatí nebo vodnatí, obsah kyselin klesá, chuť je mdlá. Náchylné je Ontario, Coxova reneta, Parména zlatá, Kanadská reneta, Coulonova a Šampaňská reneta. Plasma buněk je zhuštěná, mrtvá. Při zrmznutí, jež vypadá podobně, jsou buněčné stěny potrhány a vytéká šťáva. Plody stromů mladých a zmlazených, nadměrně vyživovaných dusíkem, jsou citlivější.

 

    Hnědnutí slupky a dužniny – skládková spála (soft scald). Zhnědlá místa v dužnině a na slupce jsou ostře oddělena od zdravých částí, dužnina hnědne v kruhu nebo polokruhu. Rovněž při nízkých teplotách (- 1 až 1 °C). Náchylné odrůdy jsou např. Gascoignovo šarlatové, Baumannova reneta. 

    Namrznutí při uložení je podobné hnědnutí dužiny. Na slupce propadlé hnědé skvrny, slupka se sklovitě barví, praská, plody scvrkávají, pletiva po rozmrznutí roztrhaná. Jablka na loži mrznou při – 2 °C, hrušky při teplotách o něco nižších; na stromě vydrží i větší mrazíky. 

    Hnědnutí jádřince (brown heard). Nejprve hnědne pletivo jádřince, hnědnutí postupuje dále do dužniny, ta vysychá a ztrácí vůni, „stárne“. Je to choroba přeležených jablek, na loži uchovávaných zvláště za tepla. Častá je při uložení v ovzduší obohaceném kysličníkem uhličitým.

    Hrušky snášejí chladné uložení ještě lépe než jablka. Pouze odrůda Amanliská máslovka se při uložení v chladnu „nadme“, tj. změní tvar a od jádřince hnědne. Hrušky jsou však pro svůj vysoký obsah cukru a menší obsah kyselin k vyšším teplotám citlivější při skladování než jablka. Při teplejším uložení se velmi urychluje jejich zrání a zkracuje trvanlivost na loži. Při vyšších teplotách hnědne slupka a dužnina, která rovněž hnědne, tvrdne a vysychá. Hniličení u hrušek je následek přezrálosti.

    Blátivá chuť švestek a sliv uložených za chladna (ne při promrazení) je důkazem hlubokých poruch výměny látek. 

    Scvrkávání plodů, resp. slupky jádrového ovoce ve skládce je zpravidla provázeno zvláčněním dužniny a její mdlou chutí. Může být způsobeno jednak nedostatečným vyzráním plodů na stromě (ve vyšších polohách v chladnějších letech, též u švestek, které zůstávají červené a po očesání brzy vadnou), jednak předčasným očesáním, hlavně však uložením ve skládce příliš teplé a zejména suché. Vzdušná vlhkost má být vysoká, nejlépe 90 % relativní vlhkosti; není-li možno toho dosáhnout jinak, zavěšují se vlhčené látky, kropí se podlahy apod. Plod se scvrklou slupkou nepřivedeme už do původní podoby ani bohatým ovlhčováním vzduchu. Trvanlivost plodů se scvrklou slupkou se zkracuje; takové plody mají silně porušenou výměnu látek a podléhají snadněji hnilobě. Odrůdy se silnou slupkou méně snadno vysychají a scvrkávají než odrůdy tenkoslupké. Odrůdy s drsnou, tzv. koženou slupkou scvrkávají snadno. I u takových odrůd uložení v ovzduší bohatším na kysličník uhličitý (např. v hrobcích) snižuje dýchání a ztrátu vody, a tím zpomaluje i vadnutí a scvrkávání plodů.

    Desinfekce skladiště, pokud možno každoroční, nebo alespoň občasná, je nutná. Provádí se horkým solným roztokem, spálením síry nebo tabákového prachu, přimíšením síry nebo modré skalice do vápna k bílení, proplyněním formaldehydem apod. „Vyrosit“ ovoce na hromadách, jak dříve bylo zvykem a jak se ojediněle ještě udržuje, je nutno zavrhnout. Trvanlivosti plodů se tím neprospěje, naopak plody mohou být při vyrosení nakaženy. Správné je umístit ovoce hned po očesání v chladném prostoru. Mechem porostlá švýcarská skladiště se pro uložení ovoce hodí dobře. Omývání ovoce např. velmi slabými roztoky kyseliny solné (zlomky %) – aby se odstranily stopy arsenu, je opatřením běžným v některých zahraničních ovocnicích oblastech, ve kterých se ještě nedlouho před sklizní ošetřují plody chemickými přípravky. Aby nedošlo k pohmoždění a poranění plodů, je nutno zacházet s ovocem vždy co nejopatrněji. Jakékoliv přesypávání plodů je nepřípustné. Při dopravě je třeba vystříhat se otřesů a nárazů, jablka i hrušky zcela utěsnit. Přemisťování, zejména při vyskladňování z nízkých teplot do vyšších, se má dít postupně.

    Jablka a hrušky stromů dobře olistěných, zdravých a všestranně vyživovaných vydrží ve skládce déle. Lépe a déle vydrží též z poloh chladnějších. Trvanlivost plodů ovlivňuje též podnož. Přepravu snáší ovoce lépe na podzim než na jaře. Obecně vyžadují jablka v chladírnách nízkou teplotu, 3 – 4 °C. Trvanlivost hrušek je nejlepší při teplotách blížících se 0 °C. Osvědčilo se balení jablek do papíru olejovaného nebo impregnovaného tekutým parafinem nebo aspoň vkládání ústřižků takového papíru mezi plody. Papír vsává estery a oddaluje zrání jablek. Oddělené uskladnění jednotlivých druhů a odrůd je nutné nejen pro různé nároky jablek a hrušek i jejich odrůd, ale i z toho důvodu, že ranější odrůdy vydýchanými plyny ovlivňují, zrychlují zrání odrůd pozdnějších.

Některé chorobné změny na plodech, hlavně skladovaných