Roztoč jahodníkový – Roztočník jahodníkový

Tarsonemus pallidus Banks. (Tarsonemus fragariae Zimm.)

        Kadeření a kroucení listů jahodníků, nerozvíjení mladých listů a pupenů, které zůstávají svinuty dlouho v srdíčku rostliny, zakrsávání celých trsů jahodníků a posléze předčasné odumírání celých rostlin, které velmi snadno i v mírných zimách vymrzly, a pokud se udržely, měly v příštím roce velmi malé výnosy, byly vysvětlovány pěstiteli jahod velmi různě. Většina to pokládala za nedostatek živin v půdě, jiní za degeneraci rostlin. V tomto případě se snažili vypěstovat rostliny odolnější i za cenu mnohem menších výnosů. Původcem uvedených poruch je roztoč jahodníkový. Je nebezpečně rozšířen u nás, v Německu, Dánsku, Holandsku, Švýcarsku, v USA i v Kanadě. Pravděpodobně je rozšířen již všude tam, kde se rozšířilo pěstování jahod ve větší míře, zejména od té doby, kdy se zasílaly především z USA jahodníkové sazenice remontantních a především stále plodících odrůd.

        (Podle nejlepšího evropského znalce roztočů C. WILLIMANNA v Brémách jde o druh Tarsonemus pallidus Banks., který podle EWINGA je s největší pravděpodobností zcela totožný s druhem T. fragariae Zimm. a také s druhem T. destruktor Reuter. Nutno to však dalším šetřením a prostudováním materiálu z mnoha míst teprve bezpečně prokázat.) Přezimují dospělé samičky ukryté již od září v listových pochvách v srdíčku rostliny a zalezlé někdy velmi hluboko do srdíčka. Ven vylézají až při rašení nových listů na jaře a zdržují se po celou vegetační dobu jen na spodní straně listů mezi chlupy. Rozmnožování spadá především do letních měsíců a vrcholí, jak se zdá, v červenci, kdy jsou škody na rostlinách nejzřetelnější, zkadeření listů nejnápadnější a kdy se nákaza šíří i na mladé rostliny, jeho povrch těla je lesklý a hladký jako sklo, na těle i na nohou jsou delší chlupy. Třetí článek posledního páru nohou u samečků má nápadně dlouhé štětíny. Poslední pár nohou u samiček je ukončen pouze dvěma dlouhými štětinami a je bez drápků. Délka těla dospělého roztoče je několik desetin milimetrů, dost kolísá; nalezneme dospělé samičky velmi drobné i větší. Rozmnožuje se vajíčky, jako u všech roztočů poměrně velikými ve srovnání s velikostí těla samičky. Už v dubnu nalezneme mezi chlupy na spodní straně listů vajíčka, larvy i dospělé roztoče. V roce je více pokolení rozmnožujících se jen vajíčky. Je-li léto příznivé, může se každých 14 dní vytvořit jedno pokolení, takže i při malé populační schopnosti, protože jedna samička vyklade za život jen málo vajíček, vzroste početnost škůdce za jeden rok velmi značně, jak je to známo i u svilušky ovocné a jiných roztočů škodlivých na kulturních rostlinách. Z jedné rostliny na druhou přelézají roztoči i jejich larvy především v letních měsících. Mladé rostlinky nejeví z počátku vůbec příznaků napadení a mohou být proto snadno omylem pokládány za rostliny zcela zdravé a jako takové zasílány.

        Náchylnost odrůd jahodníků: Podle pozorování WIESMANNA ve Švýcarsku i podle jiných autorů není prý velkých rozdílů v náchylnosti odrůd. Naproti tomu podle německých autorů, kteří této otázce v poslední době věnovali velmi mnoho pozornosti, aby zjistili, která odrůda není vůbec napadána a poskytuje tak nejlepší předpoklady pro výchozí šlechtitelský materiál, byly zjištěny velmi značné rozdíly v náchylnosti odrůd. Ze starých odrůd byla podle nich nejvíce napadána Královna Luisa, Flandern, Aprikose, Moulin Rouge a z nových odrůd Oberschlesien, Eva Macherauch, Madame Moutotôt a remontantní odrůdy německého i amerického původu. Mnohem méně byly napadány odrůdy Madame Lefebre, Vítěz (Sieger) a Deutsch Evern. Nejméně pak utrpěly odrůdy Soltvedel, Schindlerová a Hansa (Schwarze Ananas), ačkoliv na těžkých půdách byly napadeny i tyto odrůdy. Zdá se, že do budoucna není veliká naděje na vypěstování zclea odolných odrůd a že v krajích, kde je roztoč již katastrofálně silně rozšířen a kde mají být založeny do budoucna větší plantáže, bude nutno k výsadbám použít jen zcela zdravých rostlin z kontrolovaných matečnic.

 

        Ochrana: Není dosud nikde na světě uspokojivě vyřešena a zdá se, že při obrovské odolnosti škůdce vůči používaným ochranným přípravkům ještě dlouho vyřešena nebude. Proti hmyzohubným přípravkům, kterých bylo použito proti tomuto roztoči, je velmi odolný nejen svým povrchem těla, ale také svým způsobem života mezi chlupy, na nichž se chemická látka při poprášení nebo při postřiku zachycuje. Dobře se osvědčila desinfekce sazenic, které ponoříme do 43 °C teplé vodní lázně, kde je ponecháme půl hodiny. Této desinfekce, která má tu velkou nevýhodu, že lze těžko udržet vodu půl hodiny stejně teplou a že je nutno ji často vyměňovat, používají v Anglii před výsadbami. Podaří se tak někdy očistit rostliny od roztočů, ovšem jen tehdy, byli-li všichni na povrchu rostlin mezi chlupy a nebyli-li již zčásti zalezlí mezi listovými pochvami nebo dokonce v srdíčku rostliny, kam voda ani vliv jejího tepla již nepronikne. Ve Švýcarsku zavedli s úspěchem desinfekci půdy a napadených rosltin proplyněním metylbromidem (při nutné teplotě 20 °C po dobu 6 hodin). Provádějí však také desinfekci teplou vodou, po které je nutno rostliny před vysazením ponořit do vody studené. V poslední době byly kladeny velké naděje v boji proti tomuto roztoči do systemicky působících insekticidů, které vykázaly velkou dlouhotrvající účinnost v boji proti sviluškám. Ukázalo se však, že ani zde nebyla účinnost dostatečná pro malou nebo žádnou ovicidní účinnost těchto přípravků. Účinným se ukázalo spíše ponoření mladých rostlin do roztoků těchto přípravků. Bylo použito přípravků E 605-forte v koncentraci 0,035 – 0,05 %. Lepších výsledků bylo dosaženo při použití nového, systemicky působícího německého přípravku Systox, avšak jen u některých pokusů, jinde zklamal i tento přípravek. Nejdůležitější je postřik při rašení na jaře a opakovaný před květem. Velmi dobrých výsledků dosud nebylo dosaženo při postřiku napadených rostlin emulsemi HCH, především 0,3 % emulsí Hexacid G (německé výroby). Zdá se, že namáčení mladých rostlin před výsadbou do emulsí HCH bude mít do budoucna velký význam v ochraně. Závěrem nutno připomenout, že sirnaté přípravky zklamaly a od desinfekce kyanovodíkem bylo ve všech státech upuštěno jednak pro jeho velikou jedovatost, jednak proto, že poškozuje rostliny. Tam, kde se tento roztoč vyskytne jen ve hnízdech, zavlečen novými napadenými sazenicemi, doporučuje se napadené rostliny i rostliny v nejbližším okolí, kam mohli již roztoči přelézt, vytrhat a ostatní rostliny kromě toho ještě postříkat emulsemi HCH. V ochraně proti roztoči jahodníkovému nás čeká v budoucnosti ještě velmi mnoho práce, protože kultury jahodníkové stále nedostačují požadavkům konsumu a musí být nutně zakládány nové, u kterých se vyžaduje stále vyšší a vyšší plodnost. Při tom však nebezpečí rozšiřování roztoče jahodníkového je stále větší. Podle ruského autora SČEGOLJEVA zvyšuje odolnost rostlin proti roztoči jahodníkovému prohnojení půdy minerálními hnojivy, zejména draselnými a kyselinou fosforečnou. Přesvědčila o tom i u nás řada pokusů v poslední době.