Kůrovci

Scolytidae

        Kůrovci čili lýkožrouti jsou drobní brouci, většinou s válcovitým tělem a hnědě zbarvení. Název kůrovci už sám udává způsob života těchto brouků a jejich larev. Všechny druhy však nežijí v kůře, především na rozhraní kůry a dřeva, nýbrž jeden, drtník ovocný, který nejvíce škodí na ovocných stromech, žije jen ve dřevě. Proto mu také v této stati věnujeme nejvíce místa.

        Krátká tykadla i nohy umožňují kůrovcům snadný pohyb v chodbách, které vyhlodali v kůře nebo ve dřevě. Proto také povrch těla je téměř lysý, zejména na krovkách, nebo porostlý jen krátkými chloupky. U některých druhů je dokonce povrch těla kryt jemnými šupinkami, podobně jako u nosatců. Samečci kůrovců jsou většinou menší nežli samičky; sameček drtníka ovocného je svým vzhledem tak rozdílný od samičky, že z neznalosti by mohl být snadno považován za jiný druh. Pod krovkami kůrovců jsou ukryta blanitá křídla umožňující kůrovcům let. Létají skutečně velmi dobře, zejména za teplých dnů. Jen u drtníka ovocného jsou křídla u samečků zcela zakrnělá, takže není schopen letu, látá jen samička. Štít kůrovců je kulovitý nebo válcovitý, vpředu nejčastěji hrbolkatý, v poměru k ostatnímu tělu je velmi vyvinutý, což umožňuje broukům snadný pohyb při hloubení chodeb, které vyhryzávají mohutnými kusadly. Vyhryzaná drť je nohama odhrabávána nazad a odstraňována vstupní dírkou ven. Kůrovci se rozmnožují vajíčky, která klade samička brzy po oplození buď jednotlivě do jamek matečné chodbičky, nebo v malých šupinkách (drtník ovocný). Vylíhlé larvy jsou podobné larvám nosatců, jsou beznohé, bělavé, s hnědě chitinisovanou hlavou, která nepatrně vyniká z obrysu těla. Silná ozubená kusadla umožňují larvám život v kůře. Larvy kůrovců si buď vyhlodávají samostatné chodbičky, na jejichž koncích se také v komůrce kuklí (u druhů žijících pod kůrou), nebo žijí na plísňovitých porostech ambrosiových hub, jejichž výtrusy jim poskytují vydatnou potravu (drtník ovocný). Kukla kůrovců je bělavá, volná, na štítě a na zadečku řídce obrvená.

        Všichni kůrovci prodělávají svůj vývoj v rostlinách, a to v nejrůznějších částech. Většina druhů žije pod kůrou stromů a keřů, málo druhů žije ve dřevě, některé žijí ve stoncích bylin av tropech dokonce žije jeden druh jen v semenech kávy a bývá často zavlékán s nepraženou kávou i do našich skladů. Vylíhlý brou není hned schopen páření, nýbrž žije nějakou dobu na rostlinách a vyhlodává dírky na místech, kde jsou živá rostlinná pletiva. Tomuto žíru říkáme úživný. Pro brouky kůrovců má tento žír velký význam, protože jim po něm dozrávají pohlavní orgány, nastává páření a brzy po něm kladou samičky vajíčka. Kůrovci napadají především stromy onemocnělé, nezdravé. U ovocných stromů jsou to takové, které byly poškozeny mrazem, oslabeny jinými škůdci, jako puklicí švestkovou, červcem San José, stromy podvyživené nebo vysazené na nevhodná stanoviště. Napadají však také stromky a keře po výsadbě, protože i ty jsou do jisté míry zesláblé. Úživným žírem často poškozují jinak zdravý strom do té míry, že začne churavět, a teprve pak kůrovcům zcela vyhovuje, aby v něm dali základ potomstvu. Má se proto právem za to, že úživným žírem si kůrovci stromy jinak zdravé do jisté míry připravují, aby vyhovovaly jejich vývoji.

        Na ovocných stromech nežije mnoho druhů kůrovců. U nás se nejčastěji setkáme se třemi druhy, kůrovcem čili bělokazem ovocným, kůrovcem švestkovým a drtníkem ovocným. Ostatní druhy jsou na ovocných stromech vzácné nebo dokonce velmi vzácně se vyskytující. V nižších polohách mají u nás kůrovci dvě pokolení do roka, ve vyšších jen jedno. Stromy napadené kůrovci poznáme nejsnadněji podle dírek v kůře. Všechny dírky v kůře nejsou ovšem vyhlodány kůrovci, mohou být též od jiných druhů brouků nebo dokonce housenek. Je-li však obrys dírek kruhovitý a je-li víc dírek na jednom místě, pak jde zpravidla vždy o kůrovce. Jen u drtníka ovocného bývají dírky ojedinělé, jen zřídka kdy dvě nebo dokonce tři vedle sebe. Průměr dírek od kůrovců se rovná šířce jejich těla, nepřesahují proto zpravidla 2 mm. Někdy se prozradí přítomnost kůrovců (u peckovin) též klejotokem. Klovatina zalévá dírky, které kůrovci zejména při úživném žíru, vyhlodali, a tuhne na povrchu kůry v podobě slzovitých, většinou malých útvarů; někdy však, je-li strom ještě dost životný, hromadí se klovatina ve velkých kapkách, které stále narůstají. Nejčastěji však přítomnost kůrovců prozradí v zimním období šplhaví ptáci, především však přítomnost strakapúdi, kteří odsekávají zobákem kůru napadených stromů, snažíce se tak dostat k larvám nebo přezimujícím kuklám kůrovců. U švestek zasahují pak i hlouběji do dřeva, takže na takovýchto stromech pak trčí z větví napadených kůrovci nejen cáry odsekané kůry, ale též třísky dřeva. Šplhavci vybírají larvy a kukly kůrovců velmi obratně a pečlivě, takže většinou je vyberou všechny. Tím jsou nejen velmi užiteční, ale současně upozorňují majitele na přítomnost kůrovců a na nutnost ochranných opatření.

        U kůrovců žijících ve dřevě setkáváme se vždy s těsným soužitím brouků a larev s houbami. Samičky přenášejí ve svém žaludku zárodky těchto hu z míst, kde se vylíhly, na místa nová, kde dávají základ potomstvu, vyvrhují výtrusy v novém prostředí, v matečné chodbičce, a z nich vyrůstá brzy podhoubí ambrosiových hub jako jediná potrava larev, které nemají schopnost stravovat dřevo jako jiné larvy brouků žijící ve dřevě. Ambrosiové houby potřebují ke svému životu nejen živin, které si čerpají svým podhoubím vrůstajícím do živého dřeva, ale i vlhkosti. Mohou proto žít jen ve dřevě dosud živém, nikoliv ve dřevě již odumřelém a zcela suchém. Pokud jde o druhové zařazení ambrosiových hub, náležejí nejčastěji druhu Leptographium lundbergi Weeb. Kůrovec lískový, Lymantor coryli Perris, který u nás žije na lískách, má též vztah k houbám, ale jiného rázu nežli drtník ovocný. Kůrovec lískový napadá jen slabší lískové větvičky, které onemocněly po napadení houbou Diaporthe conjuncta Nees.

        Kůrovci žijící na ovocných stromech neškodí jen tím, že vyvrtávají v jejich lýkové části, po případě v jejich dřevě, dírky, čímž jsou porušeny vodivé dráhy a je umožněn růst cizopasných hub, ale sami na svém těle přenášejí množství zárodků cizopasných hub, zejména moniliosy na peckovinách. Některé houby, které jsou kůrovci přenášeny, způsobují zfialovění nebo zmodrání dřeva (houba Ceratostomella pilifera (Fries.) Wint.).

        Zavlečení kůrovců z jednoho místa na druhé je v ovocnářství možné i školkařským materiálem (u drtníka), nejčastěji však kůrovci na ovocné stromy naletí často i z větších dálek. Nálet v době líhnutí kůrovců, kdy hledají vhodné stromy pro založení potomstva, nebývá u ovocných stromů tak nápadný jako při kůrovcových kalamitách u stromů jehličnatých, kde se les kůrovci někdy jen hemží. Bývají to zpravidla jen ojedinělí brouci, kteří do sadu přiletí a udrží se ovšem jen tehdy, když jsou v sadě pro ně podmínky k vývoji potomstva. Započnou s úživným žírem a jsou-li stromy zesláblé, vykladou v matečných chodbičkách vajíčka. Je proto nutno postarat se při ochraně proti kůrovcům především o důkladnou výživu ovocných stromů a keřů, protože zkušenosti ukázaly, že právě stromy podvyživené kromě stromů onemocnělých jsou velmi často kůrovci napadány a jimi posléze i zničeny.