Sviluška angreštová, Sviluška rybízová

Bryobia praetiosa Koch.

        Naše největší sviluška, škodící na ovocných rostlinách, žije na angreštu, zřídka kdy na ovocných stromech. Angrešty napadá jen na příliš teplých a suchých, pro ně nevhodných stanovištích. Posáté listy jsou bělavé nebo žlutě tečkované, při silném napadení celé běložluté a na jejich povrchu i spodní straně lze pozorovat už pouhým okem karmínově červené tečičky, 0,6 – 0,8 mm v průměru. To jsou svilušky. Silně napadené listy, podobně jako u svilušky ovocné, se za suchého počasí zkrucují a brzy předčasně odpadávají. Opad jejich může být tak značný, že již v srpnu jsou angreštové keře, kteér jsou nejčastěji napadány, zcela bezlisté.

        Tělo svilušky angreštové je oproti svilušce ovocné poněkud zploštělé, elipsovitého obrysu, vpředu v první třetině o něco širší. Dozadu se pozvolna zužuje; povrch je příčně vrásčitý, uspořádání chlupů na těle podobné jako u svilušky ovocné. Předné nohy jsou nejdelší, delší než celé tělo, ostatní tři páry jsou přibližně stejně dlouhé, téměř o polovinu kratší. Všechny nohy jsou řídce chlupaté. Zbarvení je dosti proměnlivé. V létě bývá sviluška angreštová zelená až hnědošedá, jarní pokolení je sytě karmínově červené. Nasycená má tvar skoro kulovitý, hladová má hřbetní část od části břišní oddělenou dost znatelným zářezem. Na rozdíl od ostatních druhů svilušek zdržují se dospělí jedinci tohoto druhu především na kůře, jen k sání přelézají na listy, a to jak na horní, tak na spodní stranu. Na kůře také nalezneme po svlékání jejich kůžičky, exuvie. Proto od množství exuvií bývá kůra napadených angreštů často bělavá, její povrch se jeví plstnatý. Na sklonku podzimu naklade samička do úžlabí pupenů sytě červená vajíčka, která podobně jako u svilušky ovocné přezimují. Jsou sytěji červená než u svilušky ovocné, kulatější, nikoliv cibulkovitá a nemají na povrchu jemné rýhování v poledníkovém směru. Už v březnu se z nich líhnou larvy, které sají na rašících listech, zejména na svrchní straně. Je-li jaro studené, může se líhnutí larev opozdit až do konce dubna. Mívá až 4 pokolení do roka, každé trvá 4 – 6 týdnů. U zavlažovaných kultur angreštu bývá často jen jedno pokolení; naproti tomu v kulturách na výslunných stráních může mít v suchých letech (1947) i sedm pokolení; zimní vajíčka bývají nakladena už v srpnu a v té době bývají keře už bezlisté. Sviluška angreštová žije nejčastěji na angreštu; z ovocných stromů nejčastěji na hrušních, zcela ojediněle na třešních, švestkách i na jiných peckovinách, též na révě vinné. U nás nezpůsobila dosud nikde větších škod; nejsilněji napadené keře angreštů byly zatím pozorovány jen v zanedbaných nebo již opuštěných kulturách angreštů, též na divoce rostoucí meruzalce alpínské, Ribes alpinum (L.).

 

        Ochrana: Sviluška angreštová je velmi odolná vůči postřikovým látkám. I opakované postřiky sírovápennými jíchami a polysulfidy barya vykázaly jen 80 % účinnost. Podstatně lepších výsledků bylo dosaženo v Německu postřiky E 605 v koncentraci 0,025 %. Nejlépe se osvědčil zatím přípravek Systox po odkvětu, kdy je většina larev svilušek právě vylíhlých na listech. Účinnosti 100 % bylo dosaženo jen při opakovaných postřicích Systoxem v koncentraci vyšší (0,03 %); při tom bylo zjištěno, že účinnost trvala nejvýše 2 – 3 týdny, takže v letních měsících bylo nutno vždy po 2 – 3 týdnech postřik opakovat. U nás je nebezpečí výskytu svilušky angreštové jen tam, kde by byly založeny kultury angreštů na suchých, nezavlažovaných stráních.