Hnědnutí listů třešňových

Gnomonia erythrostoma (Pers.) Auersw.

    Hnědnutí listů třešňových a řidčeji též višňových působí uvedená vřeckatá houba (Ascomycetes), patřící do skupiny tvrdohub (Pyrenomycetineae), řádu Sphaeriaceales, čeledě Gnomoniaceae. Vedlejší plodní forma, konidiová, byla nazvána Cylindrosporium pruni cerii C. Massal. Ložiska výtrusů (konidií) se tvoří v pyknidách na hnědých skvrnách pletiva na rubu listů (často jsou tam hustě vedle sebe jako tmavé tečky) pod vyklenutou pokožkou v červenci až v srpnu. O něco později se v listu počínají vyvíjet plodnice houby, její hlavní plodní forma, kulovité perithecie. Během zimy jejich vývoj pokračuje; dozrávají až v následujícím roce v dubnu až v květnu, tj. v době květů stromů. Tehdy jsou v nich již zralá vřecka (asky), obsahující výtrusy (askospory). Vřecka zrají postupně. Při nabobtnání se vřecka otevírají a askospory, které dozrály hlavně ještě na listech visících na stromě, jsou vymršťovány z dlouhého ústí peritecií na okolní mladé listy, které se nakazí. Na nakažených listech se objeví napřed větší nebo menší, napřed žlutavé, pak hnědnoucí až červenavé skvrny, již koncem července postupně zasychají. Onemocnělý list se typickým způsobem kornoutovitě zkrucuje, odumírá, hnědne a zasychá. Část listů zůstává však viset na stromě, a to ponejvíce přes celou zimu a jaro až do léta příštího roku. Příčinou toho, že list nespadne, je to, že vlákna podhoubí jmenované houby prorůstají řapíkem až do jeho základny, i to, že houby usmrcuje řapík, zabraňuje vytvoření normální oddělující vrstvičky pletiva mezi větévkou a řapíkem. Řapíky jsou při tomto ochuravění typicky háčkovitě zkrouceny a celá čepel listová je šroubovitě stočena. Prorůstání houby do větévek nebylo zjištěno. Při silném a časném výskytu houby jsou plody malé, scvrklé, někdy pukají a předčasně opadávají, mají nepravidelný tvar, jsou sušší.

    U nás se hnědnutí listů vyskytuje pouze výjimečně ve větší síle, v celých sadech. Pak jde o sady zanedbané, s přehoustlými korunami, nečištěné, nedostatečně vyživované. Častější bývá tato nemoc po velmi deštivých letech, této houbě příznivých, zvláště na jednotlivých náchylných stromech, v horách a podhůřích na ptáčnicích. Její výskyty však známe u nás jak v teplých nížinách, tak i v horských polohách.

    Silnější výskyt této choroby je známkou nedostatečné péče o ovocný strom, důkazem, že byla zanedbána výživa a že ani koruna, ani půda nebyly očištěny od odumřelého, resp, spadlého listí.

    Spolehlivým způsobem boje proti této houbě je otrhání – již na podzim – všech listů visících na stromě a jejich zneškodnění. Poněvadž část ochuravěných listů opadá, je stejně důležité i odklizení veškerého spadaného listí nejpozději do jara, nejlépe však již na podzim. V několika případech se u nás osvědčilo vypásání třešňovek ovcemi, které každý spadlý list při pastvě sežerou a tím zneškodní. Prosvětlení koruny, zlepšující celkový zdravotní stav stromu a zmenšující možnost nákazy, je stejně nezbytné. Ochrana musí být prováděna všemi činiteli v celém širokém okolí výskytu této choroby, poněvadž nákazu může do sousedních sadů snadno přenést vítr a jediný strom by mohl být nebezpečným pramenem nákazy pro široké okolí. V obdobích úporného šíření choroby lze doporučit i postřik měďnatými (do doby květu, u odrůd je snášejících i po květu) nebo sirnatými přípravky (hlavně po odkvětu).