Virosy jabloní a hrušní

    Pestrost listů jabloňových bývá patrna již ve školkách, známe ji i na pláňatech, vzácně i na kdouli a hrušni. Je přenosná roubem, živočišného přenašeče neznáme. Zdá se, že náchylnější jsou odrůdy velkoplodé. Počet listů s příznaky bývá obvykle malý, někdy je to dokonce jen několik listů na jedné větvi. Na koncích kořenů nemocných stromů byly zjištěny nekrosy. Listy jsou křehčí, snadněji padají, odbarvují se někdy ve skvrnách, někdy v souvislých částech čepele tak, že žilky a jejich okolí jsou žlutobílé; jindy jsou to velké žlutobílé až bílé a narůžovělé nepravidelné skvrny. Později často odbarvená místa hnědnou, prosychají a odumírají. Listy bývají asymetrické, křehké. Virus má více kmenů, v Anglii rozeznávají kmen silný, žilkový a slabý. Odbarvená místa postihují i žilky. U chloros fysiologického původu jsou žilky tmavé, pletivo mezi žilkami světle zelené až bělavé, při silném ochuravění jsou i celé listy žlutozelené až žlutobílé. Zoubky okrajů bývají nestejné. Na plodech není změn, podle některých pozorování u silně ochuravěných stromů plodnost klesá. Nakažlivost je malá, v sadě se choroba šíří pozvolna. Je pravděpodobné, že v malém podílu se přenáší i šťávou na noži atd., tedy mechanicky. Choroba je přenosná i na druhy z rodu skalník, jeřáb, růže. Inkubační doba od jara je 50 dnů. Virus v roubech apod. není poškozován ještě ani při teplotě 50 °C. Souvislost mezi křenčením (hořkou pihovitostí) jablek a pestrostí listů dokázána nebyla. Ačkoli nejde o chorobu nebezpečnou, nesmí být podceňována a budeme postupovat podle zásad, jak uvedeno výše.

 

    Žilková až skvrnitá mozaika jabloní byla popsána z různých evropských zemí. Na území našeho státu dosud spolehlivě zjištěna nebyla, její výskyt je pravděpodobný. Ochuravělé stromy zjištěné v jihovýchodní Evropě měly listy menší, žilky světlejší a na některých místech větší, světle zelené, rozplynulé skvrny. Ochuravělé stromy byly prakticky neplodné; pokud přinesly ojedinělé plody – šlo o semenáče – byly malé, s prosáklými trhlinami. Je možné, že tato choroba je příbuzná s chorobou dále uváděnou pod jménem drsnoslupkost a trhlinkovitost jablek. Do okruhu těchto viros patří možná i mosaika u hrušní a jabloní z Bulharska i od nás, která má mnohoúhelníkové skvrnky mezi žilkami; příznaky jsou až na starších listech; větší citlivost kůry i lýka proti mrazům. V Bulharsku byla na hrušni zjištěna i mšicemi nepřenosná mosaika, omezující růst, význačná velkými, citronově žlutými skvrnami. U jabloní v Bulharsku zjištěna virová chlorosa, hlavně na pláňatech. Na jednotlivých listech jsou kroužkové skvrny, plody jsou normální, ale „pestré“, plodnost neklesá. Stromy chorobou postižené jsou citlivější na mráz. Semenem se tato choroba nepřenáší.

 

    Drsnost a trhlinkovitost slupky jablek. Jde o chorobu teprve nedávno poznanou jako virosa, jednak v Holandsku (KATWIJK 1955, MULDER 1955), jednak ve Švýcarsku; dosud pouze u několika odrůd (Dijkmanszoet, Notaris, Boskoopské, Glorie van Holland, Golden Delicious, Zvonkové, Coulonova, Laxtonovo, Ontario, Šampaňská reneta). Je skoro jisté, že tato choroba je i jinde – v Dánsku, Německu, u nás. Je přenosná roubem i podnoží, živočišný přenašeč není znám. Nejnápadnější jsou příznaky – někdy již od června, zvláště za vlhkého, oblačného, studeného počasí – na plodech, které mají drsné, jako strupovité, zkorkovatělé, nepravidelné skvrny na slupce a větší nebo menší, suše zasychající trhlinky. Mladé listy bývají zkrouceny; místy jsou žilky vyjasněny a na rubu listů bývají nekrosy, hlavně žilek. Autoři popisují podobné zjevy i původu genetického. Zdá se, že je to choroba s velkým zeměpisným rozšířením; inkubační doba až několikaletá. Podobně chorobné zjevy zjištěné jako virosy byly nalezeny v Číně (GORLENKO 1955, ústní sdělení). Příbuznost jiné choroby, kterou současně nám demonstroval z Číny GORLENKO, není vyloučena. U ní šlo o tmavé pruhy na slupce rozbíhající se skoro hvězdicovitě od číšky.

 

    Virová malolistost hrušní je choroba, kterou jsme nalezli před lety na tvarovaných hrušních na okraji Prahy. Choroba byla přenesena roubem a při řezu nožem. List a květ jsou silně zmenšeny, listy až čárkovité, bledší a na žilkách zjasněné. Plodů se vyvíjí málo, a pokud se vyvinou, jsou zcela zakrnělé. Přírůstky větévek jsou zmenšeny. Choroba je na rostlině po řadu let lokalizována jen na některé větve; zachvátí-li celou rostlinu, strom prosychá. Dočasně možno strom zachránit odříznutím ochuravělé větve. Živočišný přenašeč nebyl zjištěn. Mechanicky – vetřením šťávy – se nepodařilo onemocnění přenést.

 

    Zploštění větví jabloní. Mladé větve i kmen jsou zploštělé a místy podélně prohloubené. Vyskytuje se v zámoří i v různých evropských zemích, nejen u starších stromů, ale též ve školkách (např. ve Švýcarsku). Její výskyt u nás je však pravděpodobný. Je též na kdouli. Větve lámavé, přírůstky menší než u zdravých stromů. Zdá se, že v zahraničí je tato choroba dosti rozšířená, ale málo poznaná. Odrůdová náchylnost je podle dosavadních zkušeností velmi různá; mezi náchylné patří např. Zvonkové, Ontario, Gravštýnské.

 

    Virový čarověník jabloní (proliferace). Spící pupeny raší, listy jsou menší a užší, barva listů světle zelená, celkový růst oslaben, výnos nižší, plody menší, slupka drsnější, stopky plodů delší. Nejspolehlivějším znakem je, že palisty na základě řapíku jsou silně zvětšeny, dlouhé až jako řapík i delší, mají jasně tvar čepele, někdy dochází i k jejich zmnožení a místo jednoho páru jsou dva páry. Nemocný strom v některých letech má příznaky ochuravění, v jiných nikoli. Symptomatika nevyjasněná: nedávno jsme zjistili, že „hypertrofické“ palisty mohou mít ještě normální palisty, že zoubkování listů někdy je ostré a nepravidelné. Choroba byla zjištěna ve Švýcarsku, Holandsku, v Itálii i u nás. Její zjišťování je obtížné – z nemocného roubu na zdravou podnož nepřejde, z nemocné podnože na zdravý roub přejde snadno. U větévek je někdy znatelné prohýbání, u plodů, pokud se vůbec vyvinou, jsou dlouhé stopky. Choroba se pozná hůře též proto, že určitě existují její bezpříznací nosiči; patří mezi ně např. odrůda Antonovka šestisetgramová. Jako náchylné k tomuto onemocnění byly zatím poznány zvláště odrůdy: Delicious, Banánové zimní, Jonathan, Coxova reneta, Boskoopské, Baumannova reneta.

 

    Virová gumovitou dřeva. Dvouleté i víceleté větve mají málo vyvinutý lignin, jsou málo zdřevnatělé, a proto velmi ohebné, neunesou ani váhu vlastních listů a svoji, visí dolů a zvláště, když plodí, snadno se odtrhnou. Jinak prý plodnost a jakost plodů netrpí. Choroba byla popsána z Anglie na odrůdách Lord Lambourne, James Grieve, Golden Delicious i jiných. Je známa též z Holandska, Dánska, Norska, Švýcarska a podle některých nálezů z r. 1955 též u nás. Onemocnění snášejí, aniž by jim zřetelně trpěly, odrůdy Laxton Superb a Blenheimská reneta. Některé odrůdy jsou latentními nosiči. Zdá se, že choroba je vážnější, než zněly první zprávy; klesá výnos, zkracuje se věk stromu. Stromy na pláňatech trpí nemocí méně než na east-mallingských typech. Choroba se snadno přenáší roubem.

 

    Mosaiky hrušní. Na listech, které mívají abnormální tvar (jsou až okrouhlé), jsou drobné, ostře neohraničené, světlejší skvrnky, hlavně v jejich konečných polovinách, později se objevují v pletivu listové čepele drobné nekrosy. Podrobnosti o této chorobě, zjištěné KRÁLIKOVOU r. 1955 na Slovensku, nejsou známy. Je pravděpodobná její příbuznost s mosaikou hrušek, popsanou ze Švýcarska, při níž jsou na listech světlezelené až žlutavé skvrny, někdy kroužkovitého tvaru, nebo světlejší křivky. Ve Švýcarsku bylo zjištěno, že u některých odrůd jsou popsané příznaky, u jiných jsou jen vyjasněné žilky, jiné odrůdy jsou jen bezpříznakými nosiči. Choroba snižuje sklizně. Při virových mosaikách hrušní jsou popisovány též deformace listů (SMOLÁK, 1954). KRÁLIKOVÁ (1954, ústní sdělení) zjistila na Slovensku též mosaiku páskovou, projevující se na listech světlejšími klikatými pásky a kroužky (podobně jako „šarka“ u švestek).

 

    Virová kaménčitost hrušek. Onemocnění nazýváme kaménčitost a ne kamenitost, jak se říkalo dříve; kaménčitost lépe vystihuje, že jde o „kaménky“, ostrůvky tvrdého pletiva v dužnině a ne o kamenění celé dužniny. Je známa zvláště u některých odrůd. V dužnině už mladých hrušek jsou ostrůvky tvrdého (sklerenchymatického) pletiva, na slupce jsou tmavší skvrny. Plod bývá hrbolatý a následkem nestejnoměrného růstu dužniny též puká. Větévky mají, na svůj věk předčasně, rozpukanou kůru („dubová kůra“), listy světlejší žilky. Virus může být obsažen i v kdouli používané jako podnož. Choroba byla zjištěna v USA i v Evropě, též na našem území. Výnos stromů při těžkém ochuravění (charakterizovaném „dubovou“ kůrou) silně klesá. Kaménčitost hrušek, při níž tvar plodů není změněn a tvrdých míst v dužnině je méně, je i znakem některých méně jakostních odrůd. Vyskytuje se v polohách pro hrušně méně vhodných a provází sucho, nedostatečnou výživu; je dosti častá i v letech pro hrušeň méně příznivých. Virová kaménčitost je přenosná roubem – inkubace trvá dva roky. Fysiologická kaménčitost roubem přenosná není. U kdoule se virová kaménčitost jeví jen jako žilková mosaika, z nemocné kdoule snadno přejde na hrušeň. Odolnost odrůd je velmi různá jak proti virové, tak proti fysiologické kaménčitosti. Přeroubováním odolnější odrůdou lze docílit dobrých výsledků.