Píďalka zhoubná

Erannis defoliaria Clerck 

    Příznaky napadených ovocných stromů jsou stejné jako u píďalky podzimní; též způsob života je podobný. Na ovocných stromech je méně škodlivá nežli píďalka podzimní, více škodí na stromech lesních. Přední křídla samečka v rozpětí dosahují 4 cm, jsou slámově žlutá, tmavohnědě kropenatá, s dvěme hnědočernými, rudohnědě stínovanými klikatými příčkami. Uprostřed křídel je černá tečka. Vlnovka je naznačena tmavými skvrnkami. Zadní křídla jsou běložlutá, jemně kropenatá, s tmavší skvrnkou uprostřed. Ve zbarvení jsou samečci značně proměnlivý; někdy je jejich zbarvení pestřejší, jindy bývají křídla takřka bez uvedených kreseb, které jsou jen slabě naznačeny, takže motýli vyhlížejí jako olétaní. Samička je zcela bezkřídlá, žlutá, černě skvrnitá, 14 – 16 mm dlouhá, nohy má poměrně dlouhé. Líhne se také na podzim jako píďalka podzimní, obyčejně však o několik dní dříve. Samečci létají výhradně večer a v noci, kdy dochází též k páření. Ihned po něm klade samička 350 – 400 vajíček. Jsou z počátku bledě žlutohnědá až narůžovělá, před líhnutím housenek tmavnou. Mají také oválný tvar jako vajíčka píďalky podzimní, jsou však o polovinu delší a širší. Bývají nakladena v malých skupinách, velmi často i jednotlivě v blízkosti pupenů nebo přímo na pupeny. Housenky se z nich líhnou na jaře, obyčejně o několik dní později než u píďalky podzimní. Jsou velmi pohyblivé, hnědošedé až rudohnědé; v dospělosti jsou tmavě červenohnědé, s dvěma tmavšími podélnými pruhy na hřbetě, na každém boku je po jednom podélném žlutém pruhu. Listy vždy ožírají jednotlivě, navzájem je nikdy nespřádají. Ožírají velmi často rašící pupeny ovocných stromů, především třešní, též jejich holičky. V praxi bývají velmi často zaměňovány s jinými druhy píďalek. Jakmile dosáhly délky 3,5 – 3,8 cm, jsou dospělé, spouštějí se po vlákně k zemi a tam se koncem července zakuklují, jako jiné druhy píďalek, v hlinitém zámotku. Kukla je jasně hnědá, na hlavě má dva hrotité výběžky. S housenkami tohoto druhu se setkáváme nejen na ovocných stromech, které vyjma broskvoně a mandloně jsou napadány, všechny, ale též na dubech, lípách, bucích, jilmech, habrech, břízách, jeřábech, zastihneme je dokonce ojediněle i na růžích. Ačkoliv je tento druh méně hojný nežli píďalka podzimní podzimní, může velkou žravostí housenek napáchat někdy, zejména ve třešňovkách, značné škody (Dobrkov na Chrudimsku 1948, Litoměřicko 1946).

 

    Ochrana: Stejná jako proti píďalce podzimní. Má více druhů přirozených nepřátel. Většinou jsou to titéž, jak byli uvedeni u píďalky podzimní.