Skvrnitost listů rybízových neboli anthraknosa rybízu
Pseudopeziza ribis Kleb.
Tato houba byla dříve řazena do pomocného řádu Melanconiales hub nedokonale známých (Deuteromycetes, Fungi imperfecti). Její hlavní plodní forma patří však do skupiny Discomycetes. Tato hlavní plodní forma, pakustřebka rybízová (Drepanopeziza (Pseudopeziza ribis) Kleb.) tvoří podle hostitele speciální formy – na rybízu červeném f. ribis rubri, na rybízu černém f. ribis nigri, na angreštu f. grossulariae. Tyto formy z jednoho druhu hostitele na druhý nepřecházejí. Nejhojnější bývá napadení na rybízu červeném a bílém, nehojné na angreštu, vzácné na rybízu černém. Též meruzalka (Ribes aureum) bývá uváděna jako hostitel rybízové formy. Sami jsme dosud u meruzalky tuto houbu nenalezli. Konidiová forma – vedlejší plodní forma, letní výtrusy – je známa pod jménem Gloeosporium ribis (Lib.) Mont. et Desm.
Na ochuravěných keřích se objevují nejdříve na spodních částech a na nejstarších listech četné hnědé až černavé, více méně okrouhlé, později splývající skvrnky a skvrny; ochuravění postupuje po keři nahoru. Objevuje se nejprve v době květu, silněji po odkvětu, nejsilněji v létě po sklizni. Části listů i celé listy odumírají, za sucha se zkrucují dovnitř a předčasně opadávají. Skvrnky se tvoří též na stopkách i na plodech v podobě drobných, okrouhlých, tmavohnědých stroupků. Při silném napadení plody scvrkávají a opadávají. U velmi náchylného rybízu Holandský bílý jsme pozorovali též napadení květenství, stopek květních a semeníků, plody se nevyvinuly a zaschly; napadena byla i střední vřeténka plodenství. Konidiová forma, jíž se od doby květu choroba na listech rozšiřuje, má na skvrnách pdo horní pokožkou ložiska výtrusů (konidií), v nichž se tvoří bělavé až červenavé, rohlíčkovitě zakřivené výtrusy, 15 – 21 µ dlouhé a 5 – 7 µ široké. Jsou za vlhka, kdy vystupují z konidiových polštářků (acervulus) prorážejících pokožku, slizké. Výtrusy přenáší a chorobu rozšiřuje déšť i hmyz. Po opadu listů žije houba v listech saprofyticky ve zvláštních ložiskách, stromatech. Teprve k jaru následujícího roku se v těchto opadalých listech vyvíjejí drobné, pohárkovité, šedobílé až narůžovělé plodnice (apotecia) a v nich vřecka s vejčitými výtrusy (askosporami). Po dozrání se askospory uvolní, jsou strženy větrem a nakazí červený rybíz, černý rybíz nebo angrešt, podle toho, o kterou formu houby jde. Inkubační doba (než se nákaza projeví) je 10 – 24 dní. Na přezimovavších listech se tvoří též ložiska konidií podobných druhé vedlejší plodní formě. Kromě toho přezimují konidie i podhoubí v pletivu skvrn na letorostech. Nákaza se může na jaře šířit u rybízu nejen askosporami, ale i přezimovavšími konidiemi a podhoubím. Všechny přezimující formy této houby jsou velmi odolné proti vlivům mrazu; na Českobudějovicku neutrpěly znatelně ani za velmi tuhé zimy 1928 – 1929 při poklesu teplot na – 41 °C.
Choroba je u nás všeobecně rozšířena v nížinných a podhorských polohách. Náchylnost odrůdová je velmi různá. Velmi náchylný je Holandský bílý a Fayův úrodný. Odolný je Holandský červený, dosti odolný je Heros, Třešňový červený. Odolná je i šumavská krajová odrůda Žlebský. Choroba se nejvíce šíří a nejvíce škodí ve vlhkých teplých letech; středně škodí i v letech sušších (i rosy stačí, aby se nákaza rozšířila). Chladné roky, i když jsou vlhké, nejsou nákaze a šíření choroby příznivé. Na stinných místech, na přehoustlých, jednostranně vyživovaných, nezmlazovaných a neošetřovaných keřích řádí nemoc více. Pak již v srpnu bývají takové keře skoro holé, s chvostem listů na vrcholech; výnos a přírůstky se snižují. Starší keře trpívají více než mladé, hlavně nahromaděním nákazy. V boji proti této rozšířené, ale nepovšimnuté nebo zanedbávané chorobě (hlavní viditelné poškození, odumírání a opad listů vzniká až po sklizni, kdy již zájem o rostlinu utuchá) je třeba dbát o úzkostlivou čistotu na keři i pod keřem: zbylé listy otrhat, spadané shrabat, odklidit a zneškodnit nebo zarýt, zaorat (ne však tak, aby k jaru byly opět vyneseny na povrch). Tam, kde by tato opatření k omezení nemoci nestačila, doporučujeme zákroky chemické, postřiky měďnatými přípravky řízenými na rub listu: po prvé po vyrašení, po druhé před květem, pak po očesání a při deštivém počasí ještě v srpnu až počátkem září. U angreštu v ohrožovaných polohách doporučujeme pěstovat nízkokmeny („en gobelet“), tak se umožní dobrý požitek světla, tepla a vzduchu a pozemek pod keři se může zbavit spadaných listů. Forma napadající angrešt vyvolává na listech tmavé, drobnější skvrnky, na plody přechází jen zcela ojediněle. Je daleko méně nebezpečná než forma rybízová, silnější škoedí jen u některých odrůd, zejména u keřů přehnojených organickými hnojivy. Náchylnost odrůd nebyla vyšetřena. Jinak platí u této plodiny stejné směrnice pro boj proti této houbě jako u rybízu, s tím rozdílem, že k postřikům se doporučují přípravky sirnaté (Sulikol nebo sírováno), poněvadž většina angreštových odrůd je citlivá k měďnatým přípravkům.