Roztoči působící kadeřavost čili akarinosu révy 

        Velmi nebezpečné a místy dost rozšířené ochuravění révy vinné, zejména v západní části Evropy. Nejčastěji bývají napadány mladé vinice do stáří 4 let. Ochuravění je vyvoláno několika druhy roztočů. Nejčastěji to bývají tyto: Phyllocoptes vitis Nal., P. viticulus Pant. a Epitrimerus vitis Nal. Postižené rostliny révy prozradí napadení hned na jaře tím, že jsou značně zpožděny ve vývoji a listy po vyrašení jsou zkadeřené, aspoň na části listové čeple jsou zprohýbané, zkroucené. Při pohledu na listy proti světlu zřetelně vyniknou žluté tečky, vpichy roztočů, kolem nichž pletivo na sání roztočů reagovalo pozvolným zastavením růstu a posléze i odumřením. Nestejný růst pletiv se pak projeví zkadeřením listové plochy. Obyčejně už květné pupeny se špatně rozvíjejí, v těžkých případech se nerozvíjejí vůbec. Silně napadené keře révy většinou vůbec nekvetou, jsou neplodné. Dalším typickým znakem keřů postižených kadeřavostí je zkrácení internodií. U keřů již několik let napadených je tento znak doprovázen tím, že rostlina vyhání nové pruty, které opět podléhají roztočům, takže vzniká vinařům dobře známá metlovitou keřů. Zejména v zimním období lze takové napadené keře snadno poznat. V průběhu vegetačního období možno pozorovat dvě maxima ochuravění: jedno na jaře v době rašení listů a druhé v srpnu. Roztoče uvedených tří druhů nalezneme, jakožto původce ochuravění, nejčastěji u listových nervů (na mladých listech, na starších listech velmi málo). Přezimují dospělé samičky ukryté v trhlinách kůry zpravidla jen u napadených výhonů, odkud na jaře vylézají do rašících pupenů. Zdá se, že nejvíce trpí kadeřavostí čili akarinosou Portugalské modré. Z jednoho keře na druhý se nákaza šíří přelézáním roztočů po listech navzájem se dotýkajících. Nejčastěji je vška nákaza do vinic zanesena na jaře řízky nebo vůbec již napadenými sazenicemi révy ze školek, kde je nejlepší příležitost pro roztoče přelézat s jedné rostliny na druhou. Proto zamoření révových školek, v nichž se pěstuje réva ze řízků, je velmi snadné.

        Původci ochuravění jsou droboučcí roztoči podobné stavby těla, jako mají jejich příbuzní. Uvádíme zde aspoň několik znaků dvou nejrozšířenějších druhů: Phyllocoptes vitis Nal. má tělo vřetenovitě protáhlé, na hřbetě poněkud vyklenuté, složené z 50 článků, které se dozadu poznenáhlu zužují. Hlavohruď je trojúhelníkového obrysu, rozbrázděná několika podélnými rýhami, vpředu kryje hlavu. Nohy mají silné štětinky. Doposud jsou známy jen samičky, které se rozmnožují bez oplození, partenogeneticky. Délka těla je 160 µ, šířka 46 µ. Druhý nejrozšířenější druh, Epitrimerus vitis Nal., je velmi podobný, na hřbetní straně zadečku se však po celé jeho délce táhne postranními prohlubinkami vyznačený val. Délka těla 150 µ, šířka 52 µ. Zadeček je 46 – 48 úzkých článků, které jsou na břišní straně zřetelně tečkovány.

        Oba druhy na podzim s poklesem teploty zalézají na chráněná místa k přezimování. Kadeřavost révy je u nás rozšířena na málo místech a možno říci, že ustupuje, protože vinaři znají dnes již velmi dobře příznaky ochuravění a silně napadené keře odstraňují u kultury již při předjarním řezu révy. Nejvíce trpí u nás Portugalské modré a Veltínské.

 

        Ochrana: Vykopání a spálení silně napadených keřů na jaře. I za vegetace napadené části vyřezáváme a pálíme. Předjarní postřiky révy organickými barvivy, stejně jako postřiky 3 – 10 % sírovápennou jíchou se velmi dobře osvědčují, zejména přidá-li se k oběma přísada pro lepší lpění roztoku. Při postřicích je nutno se řídit základními pravidly: postřikovat na jaře až po provedeném řezu révy, 3 – 4 týdny před počátkem vegetace, protože v této době zastihujeme roztoče, vylezlé ze zimních úkrytů, již na povrchu rostliny. Stříkáme pokud možno jen za teplého a slunečného dne, postřikujeme keře révy co nejdůkladněji se všech stran, zejména matky se starou borkou, rozhraní starého a nového plodonosného dřeva. Ve vegetačním období se dobře osvědčily nejen přípravky nikotinové a rotenonové, jichž používají zejména v západoevropských státech, kde kadeřavost révy je ochuravěním mnohem nebezpečnějším nežli u nás, ale především se velmi osvědčily nové přípravky se systemickým účinkem (E 605, Systox), v koncentraci 0,02 % - 0,035 %.

        Větší ohniska akarinosy v mělnických a žernoseckých vinicích jsou již téměř úplně zlikvidována, na jižní Moravě je zejména v nových výsadbách kadeřavost zjevem velmi řídkým a na Slovensku se místy objevuje ve větším rozsahu jen na některých starých menších vinicích, především v okolí Bratislavy. V porovnání s dřívější dobou nutno zaznamenat značný ústup kadeřavosti révy, takže místy je už zjevem neznámým. Ve velkém rozsahu byla před lety akarinosa rozšířena na pokusných vinicích v Horkách u Poříčan v Čechách. Nutno však poznamenat, že je více, než by se zdálo, rozšířena na révě pěstované v zahrádkách, asi proto, že výměna řízků osvědčených rév je tu častá a že napadené matečné rostliny nebývají ani ošetřeny, ani zničeny.