Lalokonosci

Otiorrhynchus Germar

        Na kořenech ovocných stromů, keřů i révy vinné nalezneme někdy poškození podobná jako od ponrav. Požerek však nebývá tak souvislý kolem dokola, nýbrž obyčejně jen v pruzích. Někdy bývají ožrány i kořenové krčky nad povrchem půdy. Často se k nám podaří nalézt u poškozeného místa asi 1 cm dlouhé, bílé broučí larvy, rohlíčkovitě zahnuté, s hnědou hlavou, nebo brouky, kteří jsou přes den obyčejně zalezlí pod povrchem půdy. Brouci ožírají na jaře především listí, u révy vinné též pupeny. Rozmnožují se velmi rychle, některé druhy jsou známy jen v samičím pohlaví, takže se rozmnožují bez oplození. Ochrana je velmi nesnadná, jako proti všem druhům nosatců. U nás jsme na ovocných rostlinách zjistili tyto druhy:

        L. hladký, Otiorrhynchus laevigatus (Fbr.) – jen zřídka ožírá v noci výhony renklód a švestek. U nás většinou jen ojediněle. 

        L. drsný, O. raucus (Fbr.) – místy dost hojný, ohlodává i za dne mladé výhony a listy jabloní, hrušní a velmi často i révy vinné. Zde bývají velmi často škody jím způsobené připisovány obalečům.

        L. lesní, O. singularis (Ll) – velmi často na pěstovaných malinících; ohlodává jejich listy nejen v noci, ale velmi často i za dne. 

        L. rýhovaný, O. sulcatus (Fbr.) – místy velmi hojný, především na révě vinné na jižním Slovensku. Ožírá rašící pupeny i listy révy především za noci, ve dne je ukryt ve vinicích pod kameny nebo na jiných místech v okolí vinic. Samička klade vajíčka do země v menších skupinách až po 50 kusech, pravděpodobně bez předchozího oplození. Jedna jich podle odhadu naklade kolem 500. 

        L. libečkový, O. ligustici (L.) – je sice význačným škůdcem řepy a polních plodin, ale objevuje se jako polyfágní druh někdy i na révě vinné.

        L. vejčitý, O. ovatus (L.) – je u nás, podobně jako v sousedních státech, především v Německu, ale též v Severní Americe, vážným škůdcem v kulturách velkoplodých jahodníků. Není jako ostatní druhy schopný letu, protože blanitá křídla pod krovkami jsou zakrnělá. Tam, kde se vyskytuje, nehrozí proto nebezpečí rychlého rozšíření.

        Je 5,5 – 6 mm dlouhý, černý, tykadla a nohy jsou však červenohnědé. Beznohá larva je bělavá, s hnědou hlavou dorůstá délky 7 mm; ožírá kořeny jahod. Žije asi 7 měsíců; kuklí se v půdě. Poškození nejsou na rostlinách poškozených jahodníků nijak zvláště patrná; jahodníkové trsy pomalu uvadají, prosychá jim listí a vyhlížejí jako připálené vysokými dávkami hnojiv. Tento škůdce nežije jen výhradně na jahodníku, nýbrž na různých rostlinách, z nichž přeleze na sousední kultury jahodníkové. Přes den jsou brouci zalezlí pod listy a v půdě, večer a v noci jsou naopak velmi čilí.

 

        Ochrana proti uvedeným druhům je velmi nesnadná. Přípravky DDT (vyjma proti l. libečkovému) zklamaly docela. Sběr brouků je těžký, proveditelný nejvýše na malých ohniscích v noci. Zklamaly i dosavadní přípravky HCH a dokonce i přípravky E 605. Nemáme tedy proti lalokonoscům skutečně spolehlivých přípravků a prostředků. U poškozených kultur jahodníků lalokonoscem vejčitým je důležité onemocnělé rostliny vykopat i s hlínou, spálit a nové kultury nezakládat blízko lesů.