Žlabatka maliníková

Diastrophus rubi (Bché.)

        Hálkovité, vřetenovitě, protáhlé, několik cm dlouhé ztluštěniny na prutech maliníků a ostružiníků, s kůrou nerozpukanou, teprve v druhém roce proděravělé po výletu škůdce. Tyto hálky jsou někdy až 10 cm dlouhé, ohnuté nebo i lomené. V počátku jejich vývoje je jejich povrch bradavkovitý, s nepřesně ohraničenými vypuklinami, které prozrazují vnitřní uspořádání hálky, její rozdělení na komůrky, jichž bývá větší množství. Nejlépe je uvidíme na podélném průřezu hálky. Komůrky jsou oválné a v nich jsou larvy nebo kukly škůdce. Zřídka jsou hálky vytvořeny na řapících listů, které v tomto případě jsou nápadně ztlustlé; larválních komůrek však mají málo, jen dvě nebo tři. Larvy škůdce se kuklí v komůrkách až na jaře příštího roku, takže na podzim a v zimě zastihneme v prutech ještě bělavé larvy. Napadené pruty se snadno lámou a nad hálkou zasychají. Dospělá žlabatka je černohnědá, 3 mm dlouhá, s dvěma páry blanitých křídel. Líhne se koncem května. Napadá maliník i ostružiník pěstovaných odrůd nebo i dovoce rostoucí. Nevyskytuje se nikdy ve větším, nebezpečném rozsahu, vždy jen ojediněle, nejčastěji tam, kde jsou plantáže blízko lesů.

 

        Ochrana: Stačí vyřezání napadených prutů v předjaří a jejich spálení, podobně jako u bejlomorky maliníkové. Tento zákrok musí však být ukončen do května před vylíhnutím škůdce. Většímu rozšíření žlabatky maliníkové brání přirození nepřátelé, kteří jsou u nás velmi hojní. Z hálek vypěstujeme někdy jen parasity žlabatky, kterých bývá i více druhů (velmi častý je hyperparasitismus). V zimě jsou hálky rozklovávány velmi často sýkorami, které vybírají v nich ukryté bělavé larvy.