Drvopleň obecný

Cossus casus L. 

Způsoby života velmi podobný drvopleni hrušňovému. Chodby housenek ve dřevě jsou však mnohem širší, až jako prst silné a mnohem delší. Páchnou podobně jako housenky a dřevitá drť, kterou po sobě zanechávají, dřevitým octem.

Druh rozšířený po celé Evropě, Asii a severní Africe. Motýl je nenápadný svým šedým zbarvením křídel a celého těla, je však nápadný svou velikostí. Samička dosahuje rozpětí křídel až 95 mm, sameček je mnohem menší, většinou rozpětí jeho křídel nepřesahuje 65 – 70 mm. Křídla jsou hnědošedá, napříč jemně černě a bělošedě žíhatá, mramorovaná. Zadní křídla jsou šedě popelavá. Temeno je žlutohnědé, zadeček hnědošedý, hustě chlupatý, břišní strana jeho bíle lemovaných článků je světlejší. Vysunutelné kladélko samičky umožňuje kladení vajíček do štěrbin kůry. Za dne sedí drvopleň na kmenech stromů, s tělem toporně šikmo odstávajícím od kůry, takže se podobá spíše šedému suku nebo čípku odříznuté větve. Létá večer a v noci, jeho let je velmi prudký, často přiletuje ke světlu. Samička naklade celkem kolem 1500 vajíček v malých skupinách (nejvýše 20 kusů) na kůru stromů, velmi často i za slunečného dne. Vajíčka jsou světle hnědá, černě pruhovaná a skvrnitá, nenápadná na stejně zbarvené kůře, velmi tvrdá. Po 14 dnech se z nich líhnou housenky, kteér se zavrtávají pod kůru, kde z počátku žijí pohromadě na rozhraní lýkové části a dřeva, vyhlodávajíce širší prostor, z něhož se později rozlézají do samostatných chodeb, směřujících hluboko do dřeva a probíhajících různými směry. V mládí jsou housenky višňově červené, s černou hlavou a štítem, v dospělém stavu masově červené. Před zakuklením, kdy dosahují délky a síly prstu, jsou na spodní straně žluté, na hřbetní straně tmavě červenohnědé až nafialovělé. Žijí několik let. Podrážděná housenka, uchopíme-li ji mezi prsty, vylučuje z úst bílou olejovitou žíravou tekutinu. Podle některých autorů slouží prý tato tekutina ke změkčování tvrdého dřeva při žíru. Octový zápach, kterým páchne i poškozené dřevo, bývá tak intensivní, že podle něho lze, zejména v letním období usuzovat na blízký, drvopleněm napadený strom. Zpravidla bývá v jednom stromě více housenek, ve stáří se před zakuklením většinou rozlezou a nezřídka opouštějí strom, v němž žily, odlezou i na větší vzdálenosti a kuklí se na zcela jiných místech, např. v telegrafních tyčích, v plotech, v hranicích dříví a na jiných místech. Kuklí se nejčastěji třetím rokem v zámotku upředeném z dřevité drti a řídkých, avšak pevných vláken. Kukla je 4 až 4,5 cm dlouhá, tmavohnědá až černohnědá.

Drvopleň obecný napadá nejčastěji topoly, housenky však zastihneme i v dubech, olších, lípách, jilmech, vlašských ořešácích, jabloních, v révě vinné, v moruších; byly dokonce zjištěny i ve dřevě smrků a borovic. Nejčastěji bývají napadány staré stromy rostoucí na výslunných, současně však vlhčích místech. Ačkoliv jde o druh polyfágní, napadající mnoho druhů listnáčů a dokonce i jehličnany, přece můžeme pozorovat, že na určitých místech napadá např. jen topoly nebo jen olši nebo jen jabloně, vlašské ořešáky apod.

 

Ochrana: Pokud poznáme místo, kde mladé housenky vyžírají kambium (bývá na kůře často, zejména u jabloní, vlhké, mokvavé), ničíme je vyříznutím celého napadeného místa, které potom nutno dobře zavoskovat. Housenky starší, rozlezlé do dřeva, již ničit nelze, takové stromy je lépe vykácet a spálit, protože zpravidla po několika letech napadení stejně nakonec podléhají kůrovcům. Housenky v chodbách, pokud se vyskytnou jen ojediněle, což bývá zřídka kdy, možno ničit drátem, jak bylo uvedeno u drvopleně hrušňového. Jabloně, i silně napadené, mohou i po léta vzdorovat a při tom mohou i dobře plodit. Nejméně vzdoruje třešeň, která vždy reaguje silným klejotokem. I u drvopleně obecného platí totéž co u hrušňového, že totiž v sadech řádně ošetřovaných postřiky a při mechanické ochraně se neudrží, takže se s ním setkáváme již jen velmi zřídka na ovocných stromech rostoucích v zanedbaných alejích a v polních stromořadích.

Drvopleň obecný má mnoho přirozených nepřátel, kteří jeho přemnožení velmi brzdí. Mnoho housenek pohubí strakapúdi. Sovy a netopýři pochytají mnoho létajících motýlů. Z cizopasníků byly zjištěny především tyto druhy: Zenillia fauna Rond., Lydella ambulans Rond., Phorocera assimilis Fall., z lumků Mesostenus gladiátor Scop., Meniscus setosus Frcr., Herpestomus xanthops Gr. Tyto druhy však nebývají nikdy hojné, spíše se objevují jen ojediněle, parasitujíce v housenkách. Zdá se, že větší význam mají mykosy, vyvolané cizopasnými druhy hub, především Spicaria casus Petsch. Na tyto mykosy u housenek drvopleně nás upozornil KAVINA, který současně zjistil, že bývají v chodbách roznášeny housenkami, které mají velké sklony ke kanibalismu. Mrtvá těla housenek bývají uvedenou houbou prorostlá a spory jsou pak v chodbách snadno roznášeny na jiná místa.