Drsnokřídlec třešňový

Lycia hirtaria Clerck 

    Motýl málo připomínající běžné druhy píďalek, s tělem huňatě chlupatým. Je rozšířen po celé Evropě a v severní Asii, nezpůsobuje nikdy velkých škod na ovocných stromech. Jeho housenky se objevují skoro pravidelně jen jednotlivě. Jen velmi zřídka se setkáme se silnějšími žíry jeho housenek. Samička má křídla tak dokonale vyvinutá jako sameček, jsou však mnohem méně pokrytá šupinkami, místy jako poloprůhledná. Přední křídla jsou šedě bělavá, černošedě skvrnitá, s černohnědými příčnými pruhy. Černohnědá příčka ve střední části předních křídel je obyčejně velmi zřetelně ohraničena dvojitými příčkami, lomícími se v přední třetině skoro v pravém úhlu. Rozpětí křídel u obou pohlaví je 40 – 44 mm. Zadní křídla jsou nažloutlá, s třemi velmi slabě zřetelnými příčkami. Tato píďalka se vyskytuje koncem února a v březnu, často ještě dlouho před rašením pupenů, k nimž samička po páření klade vajíčka. Housenky jsou šedé, se žlutými skvrnami a bradavkami, objevují se poměrně pozdě, přestože vajíčka byla nakladena velmi brzy. Setkáváme se s nimi v červnu až v srpnu, nejčastěji v době česání třešní. Nejnápadnějším jejich znakem jsou černé, hrotům podobné bradavky na jedenáctém článku. Zbarvením i výrůstky na těle se podobají spíše větvičce, takže mohou být snadno přehlédnuty. Ožírají listy ovocných stromů, především peckovin, též však jabloní. Setkáváme se s nimi také na neovocných stromech, zejména na dubech, jilmech, vrbách a na topolech. Housenky zalézají k zakuklení do země, kde kukla přezimuje v zemitém zámotku. Mají jen jedno pokolení do roka. Ačkoliv jde, jak uvedeno, o škůdce u nás celkem málo významného, není vyloučeno, že by se mohl někdy objevit velmi početně, jak tomu bylo již několikrát v Rusku a v Anglii. Použití ovicidních přípravků činí tento druh stále vzácnějším, takže mnohým praktikům je zcela neznám.