Mol dřeňový – Makadlovka dřeňová

Blastodacna putripennella Zell. 

        Způsobuje zaschnutí jabloňových, zřídka i hrušňových květných pupenů krátce po jejich rozvití nebo již před květem. Na podélném průřezu letorostu je pod zaschlou části ve dřeni komůrka nebo chodbička a v ní růžová housenka nebo již hnědá kukla (jen někdy se kuklí housenka jinde). Škůdce rozšířený v celé Evropě, u nás většinou celkem málo významný, pouze místně důležitý a rozšířený, především v chráněných a teplejších polohách, nejčastěji na tvarovaných jabloních, méně na vysokokmenech. Hojnější je ve středočeské kotlině v okolí Prahy a na Jičínsku, též v poříčí řeky Ohře. Je rozhodně rozšířen, více než se domníváme, většinou bývá v praxi přehlédnout, protože v době květu se poškození květných puků zakrytých listy a květy snadno přehlédne, ačkoliv v té době jsou nejnápadnější. Mol dřeňový létá od poloviny června do konce července, je-li jaro studené, zpožďuje se výskyt dospělých motýlů i o měsíc. Létá večer (velmi často přilétá ke světlu) a samičky kladou po páření jednotlivě vajíčka na spodní stranu listových čepelí, častěji však na spodní část listových řapíků nebo na místo, kde je list přisedlý. Jedna samička naklade celkem 60 – 80 vajíček. Jsou oválná, po vykladení bílá, téměř nelesklá, matná, později hnědá, před vylíhnutím housenek tmavohnědá. Vajíčko má rozměry 0,5 x 0,3 mm. Za 8 dní po vykladení se líhne z vajíčka 1,5 mm dlouhá, růžově červená housenka. Hlava, šíjový štít a konec zadečku jsou tmavohnědé. Mladá housenka nejprve ožírá listy s povrchu – skeletuje je. Brzy se však zavrtává do příštích květních pupenů, dosud ještě měkkých a zelených a vyžírá jejich dřeň, takže obalové skupiny pupenů zůstávají neporušeny. Zde přezimuje a ani v zimě nezůstává v klidu, nýbrž v žíru pokračuje. Jen v periodách silných, déle trvajících mrazů žír ustane. V srpnu nebo na podzim jsou housenky 3 – 4 mm dlouhé. Poškozené květné pupeny nijak neprozrazují napadení, nejvýše bývají trochu zduřelé, ne však u všech druhů jabloní stejně. Teprve na jaře, v dubnu a v květnu, se housenky rychle vyvíjejí, takže v první polovině června, někdy i koncem května, dosahují už své největší délky, 12 – 13 mm. Jsou růžově červené, zářezy mezi kroužky zadečku i články hrudní jsou světlejší. Pod drobnohledem jsou všechny články těla tmavěji červeně tečkovány. Kukla je vřetenovitě protáhlá, žlutohnědá, přidržuje se v místě zakuklení (které je vystláno vlákny) háčky na konci zadečku. Zbarvení dospělého mola dřeňového je nenápadné. Přední křídla jsou šedočerná, s bělavě žlutým vnitřním okrajem, místy bohatěji promíšena rezavými šupinkami. Nápadné jsou na nich dvě černé vyvýšeniny z načechraných černých šupinek. Zadní křídla jou šedá, s dlouhými třásněmi. Hlava je nahoře šedá, vespod bělavá, tykadla jsou šedá, bíle kroužkovaná. Rozpětí křídel je 12 – 14 mm. Za dne sedí mol dřeňový s křídly úzce přiloženými k tělu tak, že jejich okraje jsou navzájem skoro rovnoběžné, tykadla jsou přiložena též k tělu. Nejčastěji sedá na větvích nebo na kmenech jabloní a pro své nenápadné zbarvení, splývající s barvou kůry, je těžko k nalezení. Vyrušen, odlétne klikatým letem jen nedaleko a rychle se usazuje.

 

        Ochrana: Pro skrytý způsob života housenek tohoto škůdce se neosvědčují dotykové arsenové přípravky. Úspěchu, ovšem jen částečného, dosáhneme v ochraně proti tomuto škůdci při předjarním nebo zimním postřiku ovocných stromů karbolineem nebo minerálními oleji. Ve školkách a na tvarovaných jabloních se doporučuje koncem května a počátkem června obrat všechny napadené květné puky (pokud je rozeznáme) a spálit je. Při jejich odlamování však nutno prohlédnout porušenou dřeň, nezůstala-li housenka nebo kukla v neodlomené části. Tímto způsobem lze zničit v uvedenou dobu na nízkých tvarech všechny kukly a housenky; vyžaduje to však mnoho trpělivosti. Nalezneme-li při tom housenku značně protáhlou, nejevící známek pohybu, zbarvenou bledě růžově, pak byla napadena cizopasníky; takovou neničíme. Silnější výskyty tohoto mola jsou v přírodě všude regulovány poměrně značnou parasitní. Proto se škůdce u nás dosud nikde nerozšířil v nebezpečném rozsahu. Nejčastějším cizopasníkem je chalcidka Capidosoma woronieckae Now. Méně častými cizopasníky jsou zástupci rodu Elasmus a Eulophus. U nás se objevil místy jako hojný cizopasník lumek Pimpla euphrantae Sch.