Červec ústřicovitý – Štítěnka ústřicová

Quadraspidiotus ostreaeformis (Curtis) (Aspidiotus ostreae-formis Curtis)

        Všude u nás rozšířený druh, který však nikde nezpůsobil významnějších škod, spíše se objevuje vždy jen ojediněle, především v neošetřených sadech.

        Štítek samičky je šedý, plochý, pokličkovitý, pravidelně kruhovitého obrysu o průměru 1,5 – 2 mm, velmi podobný tvarem i velikostí štítku červce San José. Tělo samičky pod ním ukryté je citronově žluté, zadeček je na konci mírěn zahnědlý, lehce chitinoví. Samčí štítek je oválně protáhlý, menší, stejně však zbarven. Mívá rozměry 1,2 – 1,4 mm. Dospělý sameček je jako u ostatních červců okřídlený, celý citronově žlutý, pouhým okem pro nepatrné rozměry skoro neviditelný. Důležitým rozeznávacím znakem je tvar konce zadečku samičky, pygidia. Při silnějším zvětšení lze na něm rozeznat dva páry laloků. Prostřední laloky jsou tak dlouhé jako široké. Mezi laloky jsou v zářezech hřebínky a ostníčky při ústí žláz, jejichž vzájemné postavení a tvar jsou důležité při určování. Červec ústřicovitý je velmi proměnlivým druhem ve svých druhových znacích, takže může být velmi snadno zaměněn s jiným příbuzným druhem. Je velmi polyfágní, nalezneme ho na různých ovocných i neovocných dřevinách. Je původní pravděpodobně v teplejší části Evropy, kde je také všude značně rozšířen. Není znám z evropských severských států, např. ze Švédska. Má jen jedno pokolení v roce. Přezimuje jako druhá larva, která se plně vyvíjí teprve na jaře, kdy klade vajíčka, nejčastěji až v červnu nebo dokonce až v červenci. V té době nebo o něco dříve možno zastihnout také samečky. Jedna samička naklade postupně kolem 70 – 80 vajíček pod štítek, odkud se larvy po vylíhnutí rozlézají a usazují na příhodném místě. Červec ústřicovitý bývá častým škůdcem především na jabloních a švestkách, velmi často též na broskvoních. Napadá i slabší větve a jeho šíttky nalezneme i na velmi silných kmenech, vždy však na vrstvách obnovené, živé kůry. Jen zřídka bývá na jednom místě štítků tolik, že tvoří celé škraloupy. Málokdo se objevují štítky na plodech, nejčastější jsou v našich krajích ještě na jablkách. U některých odrůd bývá okolí štítků na plodech červeně zbarvené jako u červce San José, takže by mohlo dojít snadno k záměně obou druhů červců, kdybychom se spolehli jen na tento zjev. U nás se tento červec objevil v nebezpečnějším rozsahu – dokonce i na rybízech a angreštech – jen místy v nejteplejších oblastech Ústeckého kraje. Bývá vždy silněji parasitován drobnými cizopasníky, většinou těch druhů jako červec San José a příbuzné drhy červců. Velmi často bývá parasitce i vyšší nežli 60 %, což má již pro praxi ovocnářskou velký význam.

 

        Ochrana: Každoroční zimní postřiky nedovolují tomuto červci se nebezpečně rozmnožit a rozšířit. Nejúčinnější jsou zimní postřiky bílými oleji a karbolinei, podobně jako u červce San José. O postřicích v letním období platí totéž.