Obaleč woeberův – Obaleč meruňkový
Enarmonia woeberiana (Den. et Schiffm.)
Drobný obaleč; dosahující v rozpětí křídel 14 – 16 mm, je tedy o něco menší než obaleč jablečný, je však zbarven pestřeji. Přední křídla jsou žlutohnědá, se stříbrně nafialovělými proužky a s četnými černými kresbami. Zadní křídla jsou černohnědá, s bělavě žlutými, lesklými třásněmi. Druh xylofágní, u nás především v teplých krajích dost rozšířený a místy i velmi škodlivý, zejména na meruňkách. Motýli se líhnou v červnu a červenci (nejčastěji v první dekádě července) a poletují za večera. Za dne sedí na kmenech stromů a na plotech, s křídly střechovitě nad tělem složenými, při nepatrném podráždění odlétá, jako všichni obaleči, klikatým letem. Podle některých autorů má jen jedno, podle druhých dvě pokolení do roka. Ve středních Čechách jsou pokolení dvě, první v květnu až počátkem června a druhé v srpnu a v září. Samička klade za teplých večerů vajíčka do štěrbin kůry na spodní část kmene nebo na silnější větve buď jednotlivě, nebo v menších skupinách. Nejčastěji je klade u meruněk těsně nad zemí a u třešní v korunkovém krčku v místě naroubování. Housenku můžeme pod kůrou ovocných stromů zastihnout téměř po celý rok, ovšem v různých vývojových stupních. Dospělá dosahuje délky 9 – 13 mm. Po vylíhnutí je housenka zelenavá, skoro průhledná, později slabě narůžovělá až nahnědlá, s velkými tmavšími bradavkami na hřbetní straně. Uprostřed každé bradavky je krátká štětinka. Hlava je žlutohnědá, šíjový štít hnědý, tmavohnědě mramorovaný. Celé tělo je kryto řídkými, bezbarvými a jemnými chloupky. Housenka roste pomalu a vyžírá v lýkové části nepravidelné chodby, větších rozměrů jen tehdy, je-li více housenek pohromadě. Z počátku žijí často pohromadě, podobně jako u jiných druhů, jejichž housenky žijí pod kůrou (drvopleň). Jak uvedeno, nejčastěji jsou napadány meruňky a třešně, méně často švestky a jiné ovocné stromy. Starší stromy jsou napadány častěji než mladé. U peckovin se napadená místa prozrazují velmi často klejotokem a oranžově hnědými kupkami zrnitého trusu, který housenky vytlačují z dírek ven. Vyžrané chodby jsou vždy vodorovné nebo přibližně vodorovné, nikdy svislé; velmi často jsou navzájem spojeny. Housenky se kuklí na koncích chodbiček, vždy těsně pod povrchem kůry. Těsně před vylíhnutím se kukla pomocí zpětných háčků vysune napolo z kůry a brzo potom se líhne motýl. Přezimují vždy housenky druhého pokolení, které dosahují v říjnu a v listopadu své největší velikosti a podobají se velmi housenkám obaleče jablečného. Kuklí se teprve na jaře v dubnu a za několik dní po zakuklení se líhnou motýli.
Ochrana: Na stromech pravidelně ošetřovaných se tento škůdce nevyskytuje, protože zápach po karbolineu a jiných zimních postřicích jej odpuzuje. U mladších napadených stromů se doporučuje napadená místa kůry vyřezat až do zdravé kůry a ránu takto vzniklou vymazat dobrým stepařským voskem. Osvědčilo se též natření takových míst vápnem. Dehtem na ovocné stromy nebo karbolineem natřeme taková místa jen u stromů starých v době kladení vajíček (počátkem května). Protože oplozené samičky kladou vajíčka především na stromy, z nichž se vylíhly, je natření takových kmenů karbolineem v době kladení vajíček nejlepším ochranným opatřením. Přímé ochranné zákroky, kterými by byly hubeny housenky, aniž byl poškozen strom, nejsou známy. Vstřikování sirouhlíku nebo trichloretylenu injekční stříkačkou do dírek, kolem nichž jsou nakupeny hromádky trusu, má význam jen tehdy, jde-li o záchranu zvláště cenných stromů, protože tento zákrok vyžaduje hodně práce. Housenky bývají často parasitovány drobným lumkem Omorgus difformis Gmel., který může početnost housenek značně snížit. I stromy silně napadené mohou ještě řadu let žít. Objeví-li se na nich klejotok, prosychá zpravidla jedna větev po druhé, často za příznaků podobných mrtvici meruněk.