Roztoč lískový – Vlnovník lískový
Eriophyes avellanae Nal.
Listové pupeny lísek jsou na jaře nápadně zvětšené, takže povrchního pozorovatele snadno svádějí k názoru, že jde o pupeny zvláště zdravě vyvinuté. Ve skutečnosti jsou takovéto pupeny všechny napadeny roztočem, což se projeví zanedlouho v době rašení lísek, kdy šupiny pupenů se lžičkovitě rozvíjejí, jejich bradavičnaté, červené šupiny odstávají, listy se žádné nevytvářejí a nakonec pupen zasychá. Takto zvětšené pupeny představují hálku ze zbujelých listových šupin a listů, plnou roztočů, kteří se prodělávají celý vývoj. V jedné hálce bývá několik set roztočů. V době vyrašení listů, kdy napadené pupeny usychají, se dospělí roztoči rozlézají po větvích a nalezneme je i na listech. Není známo, čím se do doby vytvoření nových listových pupenů, za jejichž šupiny zalézají, živí. Zdá se dokonce, podle posledních našich šetření, že nejde jen o shora uvedený druh, ale´o druhy dva.
Dospělý je 0,21 mm dlouhý a 0,05 mm široký, bělavě žlutý, vřetenovitého tvaru jako všichni příslušníci tohoto rodu, jejichž rozeznávací druhové znaky jsou většinou velmi nepatrné. Roztoč lískový má několik pokolení jdoucích za sebou a pravděpodobně od sebe nezřetelně oddělených. Přezimují dospělí roztoči zalezlí za šupinami listových pupenů a brzy na jaře se začnou rozmnožovat. Vajíčka jsou poměrně veliká vzhledem k velikosti roztoče. Larvy jsou podobné dospělcům, jsou ovšem menší. Dospělí roztoči i larvy jsou pro stavbu těla v úzkých a křivolakých prostorách hálky velmi pohyblivý.
Ochrana: Protože napadené pupeny jsou od zdravých velmi snadno poznatelné, otrháváme je zavčas a ničíme spálením. Napadených výhonů nikdy nepoužíváme k vegetativnímu množení lísek. Tuto chybu školkaři dělají velmi často, vyberou si právě nejvíce napadené letorosty k množení, domnívajíce se, že jejich velké pupeny jsou nejzdravější. Postřiky mnoho nepomáhají. Nebezpečí je zvýšeno tím, že se tento škůdce objevuje nejen na lískách velkoplodých, ale i na divoce rostoucích v horách v i nížině.