Květopas hrušňový
Anthonomus piri Kollar (A.cinctus Redt.)
Patří v poslední době k největším škůdcům hrušní v některých ovocnářsky vyspělých, především teplejších oblastech nejen našeho státu, ale též četných států sousedních. V některých krajích je sice neznámým škůdcem, avšak zdá se, že proniká stále více a více do oblastí, kde jsou větší souvislé hrušňové výsadby. U nás způsobil zatím největší škody v kraji Ústí n. L., kde se značně rozšířil. Škody tímto škůdcem způsobené jsou z neznalosti velmi často přisuzovány jiným škůdcům, a zejména jsou považovány za škody mrazové. Napadené stromy kvetou méně, silně napadené nekvetou vůbec, jejich květné pupeny jsou zaschlé, uvnitř vyžrané a v době květu obyčejně opadávají na zem. Stromy po několikaletém napadení prosychají, protože bývají napadány i listové pupeny, takže listová plocha je tím značně snížena. Napadené květné pupeny lehce poznáme podle toho, že se dají snadno odlomit v místě, kde přisedají k plodonoši; uvnitř mají dutinu s larvou nebo kuklou květopasa. Škodlivost tohoto škůdce je relativně větší než květopasa jabloňového, protože jedna larva zničí celý květný chocholík, kdežto larva květopasa jabloňového jen jeden květ. Naproti tomu je však populační schopnost květopasa jabloňového větší.
Květopas hrušňový je 4 – 4,5 mm dlouhý, rezavě hnědý nosatec (s noscem je dlouhý 6 mm). Na krovkách je příčná bělavá, černohnědě ohraničená páska; neprobíhá šikmo jako u květopasa jabloňového, nýbrž je kolmá na šev krovek. Na každé krovce při jejím koření je sametově hnědý hrbolek. Štít je husně tečkován, s bělavou středovou čarou, štítek je bělavě chlupatý. Na stehnech jsou kratší trny než u květopasa jabloňového. Samička klade celkem jen kolem 20 vajíček jednotlivě do květných pupenů. Doba kladení je různá: obyčejně od konce srpna do konce října nebo až do počátku listopadu; zcela výjimečně až do konce listopadu. Vajíčko je opálově bílé, klesklé, kulatě oválné, 0,8 x 0,5 mm; zůstává v pupenu nevylíhnuté obyčejně do poloviny prosince nebo až do jara příštího roku. Před kladením nahryže samičak v květném pupenu obyčejně jednu nebo dvě dírky na horní polovině pupenu, pak teprve přeleze na spodní polovinu, kde vyhryže dírku hlubší. Velmi často nahryzává pupeny jen na horní polovině a přelézá na jiné. Vajíčka klade vždy jen po jednom, zcela výjimečně po dvou až čtyřech jedině do dírek na spodní polovině pupenů. Vylíhlá larva vyžírá od pozdního podzimu nejdéle do konce března, nebo počátkem dubna příštího roku dřeň květného pupenu, všechny květní orgány a listy, ponechávajíc neporušeny jen šupiny. V místě žíru, které je přesně oválné, dorůstá 6 mm délky. Je jako larvy jiných květopasů beznohá, rohlíčkovitě prohnutá, bělavá, s hnědou hlavou. Její tělo je zřetelně článkované, v mládí často prosvítá na bocích zažívací trakt. Vyvíjí se dosti rychle. Koncem dubna již nalezneme ve všech napadených pupenech jen kukly, které zůstávají několik dní v pupenech, než dostatečně ztvrdne chitinový povrch jejich těla, a pak se prokousávají ven. V okolí Prahy se líhli brouci obyčejně už počátkem června (1954), v teplých místech litoměřického okresu v některých letech dokonce už v posledních dnech dubnových (1947). Vylíhlí brouci se zdržují na listech hrušní, výjimečně i jabloní, které na povrchu zcela nepatrně ožírají, skeletují. Po tomto žíru následuje úživný žír na květných pupenech již těsně před kladením vajíček. Je-li počasí sychravé, nalezneme v červnu a červenci brouky zalezlé i po dobu několika týdnů pod odchlípenou kůrou starých hrušňových nebo jiných stromů. Koncem srpna se brouci páří a od konce srpna kladou vajíčka. V těchto případech v úživném žíru často pokračují a nahryzávají pupeny jen ve spodní straně často až do dřeně, takže později usychají.
Všechny odrůdy hrušní nejsou stejně napadány. Rozdíly jsou však malé, zejména v místech, kde se škůdce již delší dobu vyskytuje a silně se rozmnožil.
Ochrana: Sběr a spálení napadených květných pupenů na jaře v době květu hrušní, kdy se napadení snadno pozná, má význam jen u mladých krskových výsadeb, aby se zamezilo dalšímu rozšíření škůdce. Toto opatření vyžaduje sice hodně trpělivosti a schopných lidí, ale vždy se vyplácí. Postřiky arsenovými přípravky nebo 1 % Dynolem proti červivosti jádrového ovoce omezují současně výskyt květopasa hrušňového, neboť na něj podle našich pozorování působí odpudivě (zejména postřik 1 % Dynolem). Nejlépe se osvědčily přípravky dotykové v době od konce srpna do konce září, po případě ještě později, zastihly-li brouky při úživném žíru před kladením vajíček. Přesnou dobu postřiku nelze paušálně určit, tu třeba vždy vypozorovat, proto je signalisace v zamořených okresech i v tomto případě velmi důležitá, aby postřik nebyl proveden zbytečně brzy nebo naopak pozdě. Ať už je ochrana uskutečněna kterýmkoliv přípravkem, potká se s očekávaným úspěchem jedině tehdy, byla-li uskutečněna v pravý čas av teplém počasí. Zimní postřiky nemají v tomto případě vůbec žádnou účinnost. Silně až 100 % napadené hrušňové sady, které již několik let nekvetly, netřeba likvidovat a vykácet. Postřik v pravou dobu je vždy rentabilní pro budoucí léta. Doporučuje se kromě toho posílit napadené stromy ve výživě, a pokud jsou již proschlé, provést průklest korun, aby se dosáhlo zmlazení. Květopas hrušňový má u nás málo přirozených nepřátel, což je právě příčinou jeho časté gradace. Ptáci ho v zimním období nehubí vůbec, napadených pupenů si nevšímají a v letním období též ne. Cizopasníků jsme zjistili málo, jedině lumek Pimpla pomorum Ratz. se projevuje jako významný parasit. Dále byly zjištěny ještě druhy Habrocytus fasciatus Thoms. a Clistopyga incitator Grav. Napadení larev nebo kukel cizopasnými plísněmi jsme nezjistili vůbec.