Rzivost černého rybízu

Cronartium ribicolum Dietr. 

        Rez vejmutovková (Cronartium ribicolum Dietr.) Patří mezi houby stopkovýtrusé (Basidiomycetes), řád Uredinales (Pucciniales). Je to dvojsytná rez cizopasící na vejmutovce (Pinus strobus), na limbě (Pinus cembra) i na sosně sibiřské (Pinus sibirica) a na rybízu, hlavně na rybízu černém. Houba po léta prorůstá svým podhoubím v korových vrstvách větví a větévek jmenovaných druhů borovic (a vzácně snad i jiných druhů), zejména vejmutovky. Onemocnělé větve jsou vřetenovitě ztlustlé; houba na nich vytváří ze žlutavých, 1 – 3 mm velkých ložisek spermacie, vyplývající ve žlutém sladkém „nektaru“ (roznášen hmyzem). Prášilkové spory (aeciospory) tohoto vývojového stadia, dříve zvaného Peridermium strobi Rost. et Kleb., se vyvíjejí ve vystouplých zakřivených prášilkách (aeciích) na rozpukané kůře větví, jež později nad napadeným místem odumírají (pod Tatrami jsou aecidie hojné i na kmenech). Aeciospory jsou ze sosen přeneseny větrem na rybíz, který nakazí, vyklíčívše v kapce vody (po rosných nocích). Po několikadenní inkubační době jsou již vytvořeny na rubu listů rybízu v rezavě hnědých kupkách letní výtrusy (uredospory). Následuje pak až do léta několik generací uredospor. Koncem léta se na rubu listů vytvářejí zimní výtrusy (teliospory neboli teleutospory) rzi ve žlutých, později hnědých sloupcích, podobných chloupkům. Teliospory a někdy uredospory přezimují. Nákaza borovic se děje jen výtrusky (bazidiosporami) vyklíčenými z teliospor, rankami do kůry, kdežto nákaza rybízu skoro výhradně aeciosporami, pouze výjimečně též uredosporami. Inkubační doba mezi rybízem a vejmutovkou je 34 – 44 měsíců. U rzi vejmutovkové byly zjištěny specialisované rasy napadající černý a červený rybíz; jedna z nich – u nás dosud nezjištěná a i jinde vzácná – napadá i angrešt.

        Různé odrůdy rybízu jsou různě odolné. Značně odolná je např. skupina odrůd Holandského červeného, mezi odolné patří i některé horské odrůdy. Choroba je nebezpečnější pro vejmutovku než pro rybíz. U rybízu napadené listy předčasně žloutnou a opadávají. Nákaza rybízu – prášilkové výtrusy (aeciospory) jsou z vejmutek a limb přenášeny větrem a hmyzem – se pravidelně nešíří na větší vzdálenost než 550 m. Choroba je silnější za chladných, vlhkých období. V Evropě není původní, byla domovem v Sibiři a v Mongolsku.

 

        Ochrana: Všestranná výživa rybízu zmirňuje průběh ochuravění. Je-li to nutné, je třeba odklidit pramen nákazy – onemocnělé vejmutovky nebo jiné druhy borovic trpící touto rzí, nebo alespoň seřezat a spálit jejich větve rzí napadené. V Rusku doporučují chránit rybíz před nákazou postřikem 1 % bordóskou jíchou při rašení a po vyrašení a opakovat do 30 dnů. Ve Švýcarsku s úspěchem čelí rzi postřikem černého rybízu organickým sirnatým přípravkem na basi thiokarbamatu.