Vosy a sršně Vespidae

Vespidae

        Ke škůdcům plně vyzrálého nebo již přezrálého ovoce sladkých odrůd bývají právem počítány vosy a sršně. Uprostřed léta jsou hmyzem velmi užitečným, protože krmí larvy kašičkou z rozhryzaných těl hmyzu, zejména much. Teprve koncem léta navštěvují sladké ovoce, neboť samy se živí jen sladkými tekutými látkami z květů a ovoce, nikoliv hmyzem. Proto je nalezneme v hojném počtu i na květech medonosných rostlin, zejména na květenstvích okoličnatých. Tam, kde vosy a sršně hodně rozmnoží, mohou způsobit obrovské škody na ovoci, zejména na meruňkách, hroznech révy vinné a na hruškách. Největší škody způsobují v plné zralosti vinných hroznů. Pak je zapotřebí jejich hnízda vyhledávat a večer a v noci je ničit. Podobně jako u čmeláků přezimují i u vos jen oplozené samičky, které z jara zakládají nová papírovitá hnízda. Vajíčka kladou od poloviny dubna do počátku června, larvy žijí od konce dubna až do konce srpna, po případě až do poloviny září. Po celou tuto dobu chytají vosy především hmyz ke krmení larev, plody ovocných stromů navštěvují v té době málo. V říjnu vylíhlé samičky jsou oplozeny a přezimují. Ostatní jedinci celé kolonie, tedy dělnice a samečci, hynou. K přezimování zalézají oplozené samičky do různých suchých úkrytů, kde setrvávají až do jara. Velmi často zalézají do lidských obydlí, kde mohou být pak snadno zahubeny, protože v té době jsou již málo útočné. Hnízda vos i sršní jsou na podzim při příchodu prvních mrazíků již většinou bez života nebo v nich život právě dohasíná. Dolet vos není daleký, obyčejně do 500 metrů, takže v případě jejich velkého přemnožení lze podle směru, kam létají a odkud létají, hnízda snadno zjistit a zničit. Sršně naproti tomu létají až třikrát dále. Jsou také, zejména na hruškách, mnohem nebezpečnější, protože zakrátko vyhlodají dužninu hrušek celou, nechávajíce jen slupku. Mohou tak způsobit velké škody, nehledě k přenosu moniliosy a jiných chorob. U nás žije několik druhů vos, zejména vosa prostřední, Dolichovespula media (Retz.) a v lesní, D. silvestris (Scop.). Nejobyčejnějším druhem je vosa obecná, Paravespula vulgaris (L.), a v. útočná, P. germanica (Fbr.). Sršeň obecná, Vespa gabro (L.), je v některých krajích zjevem skoro vzácným, naproti tomu v krajích, kde je dostatek dutých stromů, především dubů, je sršní mnoho (celý kraj Ústí n. L. a jižní Čechy).

 

        Ochrana: Hnízda vos strhujeme za noci do džberu s vřelou vodou nebo do pytle, který pak ponoříme do vřelé vody. U zemních vos ničíme celou kolonii v noci nebo pozdě večer sirouhlíkem (chomáč vaty napojené sirouhlíkem vsuneme co nejdále do ústí nory a noru ucpeme kemenem a hlínou). V korunách stromů lapáme sršně do skleněných speciálních nádob, zvaných sršňáky, nebo do sklenic naplněných vnadicí tekutinou, která nesmí být příliš sladká, aby nelákala včely. Těchto nádob se dnes s úspěchem používá a lze jimi pochytat obrovská množství vos a zachránit tak ovoce sladkých odrůd, především hrozny a hrušky, před zkázou.