Roztoč ořešákový – Vlnovník ořešákový

Eriophyes tristriatus var. erineus Nalepa

        Od května do podzimu nalezneme často na ořešákových listech podlouhlé hálkovité vychlípeniny směrem nahoru; vespod, při pohledu na rub listu, jsou žlutobíle plstnaté. Žlutobílá hustá plst, vzniklá ze zbujelých chlupů, v níž roztoči žijí a množí se, bývá koncem léta a na podzim nahnědlá. Velmi vzácně bývají tyto hálkovité vychlípeniny obráceny směrem opačným. Místo toho se dost často vytvářejí drobné žluté nebo červené bradavičky, rozseté při listových nervech nebo roztroušené i po listové čepeli, dokonce i na zeleném povrchu dosud nezralých plodů. Každá tato bradavička je dutou vychlípeninou listové plochy směrem nahoru, kdežto na spodní straně je uzavřena uzounkou štěrbinkou kryjící dutinu plnou roztočů, jejich larev a vajíček. Tyto bradavičky jsou v některých krajích hojné, jinde chybějí docela. Napadení plodů nemá vliv na vývoj a trvanlivost ořechů. Ačkoliv je plstnatost velmi rozšířeným zjevem, nevyskytuje se zpravidla ve škodlivé míře, a proto nevyžaduje ani speciálních zákroků. Roztoč ořešákový má dlouze protáhlé tělo jako ostatní druhy rodu Eriophyes, je rovněž velmi droboučký (kolem půl mm).

 

        Ochrana: Je-li nutná, vyžaduje především shrabání a spálení nebo jiného zneškodnění listí spadlého na podzim, protože v něm značná část roztočů přezimuje. Mnohem více jich však přezimuje za šupinami pupenů, odkud vylézají v době rašení listů a shromažďují se pak na povrchu narašených pupenů v podobě bělavého prášku. Postřik napadených stromů 1 % organickým barvivem je v této době velmi účelný a prospěšný. Dříve používané sirnaté přípravky byly velmi málo účinné.