Náhlé odumírání ovocných stromů a keřů
Do této skupiny chorobných zjevů řadíme různá ochuravění charakterizovaná tím, že buď po jiných vnějších příznacích nemoci, nebo i bez nich, v krátké době rostlina vadne, usychá a její část nebo rostlina celá odumírá.
Sem patří náhlé odumírání třešní, švestek a sliv, pozorované též u maliníků a způsobené houbou přeslenatkou, Verticillium alboatrum R. et Berth. Houba, která nepatří mezi teplomilné (optimum pro klíčení výtrusů 21 °C), vniká do rostlin ranami, kořeny i pupeny. Vlákna houby prorůstají lýkem, cévy jsou ucpány gumosní hmotou. Při částečném ucpání jsou listy menší, žlutavé, povadlé, při celkovém ucpání rychle vadnou a později, když je znemožněn přívod vody, celý strom náhle zvadne a odumírá. Zčásti je to zaviněno přímo i metabolity (vylučovanými jedovatými látkami) houby. Na průřezu je dřevo černohnědě až černozeleně zbarvené. Verticilliové vadnutí a odumírání ovocných stromů je u nás chorobou poměrně velmi vzácnou, věc nebyla však postačitelně studována. Spolehlivě byla dokázána u třešní rostoucích na pokraji porostů křenu, postižených verticilliovým vadnutím vnějších listů a černáním cevních svazků v kořenu. V Maďarsku byla při mrtvičném odumírání meruněk v některých případech zjištěna přítomnost přeslenatky. U nás při nekrose a gumosách lýka u meruněk verticilliová nákaza zjištěna nebyla. V Holandsku, kde se tato nemoc častěji vyskytuje u bramboru (u nás ji jako parasitickou u bramboru neznáme) je verticilliové odumírání u třešní časté. Napadené stromy nelze léčit, je nutno je i s kořeny vymýtit a půdu odvodnit. Bohaté provápnění žíravým vápnem průběh ochuravění zmirňuje. Půdu lze desinfikovat prolitím 1 – 2 % roztokem formalinu, 5 l na 1 m2, pak nutno zneplodněnou půdu očkovat mrvou.
Na vlhkých, těžkých, nepropustných a zamokřených půdách může k odumírání kořenů révy vinné, hrušní, jabloní, meruněk, broskvoní, višní a švestek (též ve školkách) i jiných rostlin (též motýlokvětých) rostoucích v zápoji ochuravěných rostlin, přispět houba kořenokaz révový – Rosellinia (dematophora) necatrix (Hart.) Berl. Hyfy této houby jsou hnědé, konidiofory ve svazcích, konidie se tvoří po odumření kořene. Pertihecia kulovitá, černá, vřecka válcovitá, v nich po 8 výtrusech. Výtrusy na obou koncích špičaté, 40 – 70 µ dlouhé, hnědé. Vlákna tét houby, jejichž buňky jsou před přepážkami zesíleny, prorůstají půdou od rostliny k rostlině, rostou na povrchu kořenů a vrůstají i dovnitř. Napadené révy mají malé přírůstky, špatný vývin dřeva, při pokročilém onemocnění se dají snadno z půdy vytrhnout. Odumřelé kořeny jsou černavé, porostlé bílými vlákny houny nebo pokryté silnými černými provazci podhoubí. Keře odumírají v „hnízdech“. U nás řídké onemocnění. Houba je poloparazit, žije i na odumřelém dřevě a vegatabiliích vůbec, může být proto zavlečena i kůly, kompostem apod. Ochuravělé stromy mají zhoustlé koruny, žloutnoucí a malé listy opadávají, úrodnost klesá. Odumřelé keře nebo stromy nutno vymýtit i s kořeny a odklidit i kůly, půdu odvodnit, prokypřit, provápnit páleným vápnem, bohatě hnojit draslem a kyselinou fosforečnou. Doporučuje se desinfekce půdy 1 % formalinovým roztokem (na 1 m2 10 l roztoku nebo 200 g sirouhlíku). Kolem desinfikovaného místa je třeba vykopat příkopek 25 cm široký a 50 cm hluboký, aby se zabránilo pronikání chemikálie ke kořenům sousedního keře. Po 5 – 6 letech se půda ozdravuje sama. Réva vinná je k ochuravění náchylnější než americké podnožové révy a jejich kříženci.
Odumírání rybízových keřů (náchylnější je bílý a velkoplodý červený rybíz, odolnější červený holandský) bývá provázeno houbou Plowrightia ribesia (Pers.) Sacc. a je jí přičítáno. Jde o poloparazita žijícího na starých a odumírajících prýtech. Nákaza vřeckovými sporami se šíří od dubna do června, šíření houby půdou je pravděpodobné. V boji proti této houbě vyřezáváme staré prýty, keře zmlazujeme, napadené keře odstraňujeme. Zamokřené pozemky třeba odvodnit a na zamořeném místě několik let rybíz nepěstovat, půdu silně vápnit a nehnojit čerstvou mrvou přímo ke keřům.