Suchá skvrnitost listů ovocných stromů

Glasterosporium carpophilum (Lév.) Aderh.

        Onemocnění je typické drobnými až 4 mm velkými, trochu prosáklými, červenavými, hnědavými, více méně okrouhlými nebo nepravidelnými (zejména při splývání) skvrnami. Jsou vždy tmavěji, červeně až červenavě obroubeny. Skvrnek je někdy na listech velmi mnoho; pokrývají až ¾ celé plochy. Vnitřní pletivo skvrn zhusta odumírá, zasychá a za 10 – 20 dnů po objevení se skvrn vypadává, list je jakoby prostřílen broky. Se skvrnkami vypadávají i části žilek, dochází k porušení vodivých drah, list nebo jeho část odumírá a předčasně opadává. Prorůstá-li houba již při rašení do čepele, hnědne a odumírá řapík a hlavní žilka, list předčasně opadává. Při silném napadení skvrny splývají, list je jakoby potrhaný, s vypadlými skvrnami pletiva na okrajích, jako zoubkovaný a více méně zbarvený do červena. Suché, hnědé nebo červenošedé, tmavě obroubené skvrnky se u třešní a hlavně u broskvoní objevují též na větvích, zejména na letorostech. Vlákna podhoubí prorůstají až do lýka větévek, které pak propadají klejotoku. Nakažené pupeny, zejména u broskvoní, pak v příštím roce neraší, celé letorosty a větve odumírají nebo vyhánějí jen očka na koncích větví. Houba napadá též plody třešní, višní, meruněk, mirabelek, broskvoní. Na plodech jsou pak proláklé, hnědé, červenohnědé až černavé skvrnky, červeně obroubené, epidermis odumírá, stroupkovatí, plody krní, dužina je chudá na cukr, skvrnky za mokra mokvají a hnijí. Při silném napadení jsou plody deformovány, dužnina pod nimi tvrdne a zasychá až k pecce. Spodní části korun stromů jsou pravidelně nejsilněji napadeny. Listy meruněk, stejně jako listy broskvoní, jsou k nákaze velmi citlivé; někdy list zežloutne a opadne již při zcela malém počtu skvrn. U broskvoní opadávají napadené listy často ještě zelené; nákaza u nich může být příčinou silného klejotoku, záhuby větví i celého stromu. Skvrny se objevují na listech obvykle od začátku června, ale již v červenci, ba i v červnu mohou listy opadat. U mladých třešní ve školkách působí choroba hned hnědnutí a opad listů; prorůstá-li do větví a mladých letorostů, působí též zastavení růstu, nahloučení listů a odumření vrcholových částí. Několik let za sebou bývají napadené výhony olistěny jen na koncích a často zasychají. Houba působící toto těžké, často ne dost poznané ochuravění, má vedlejší plodní stadium, letní výtrusy (konidie) hnědé, protáhlé, obvykle čtyřbuněčné, 12 – 18 x 23 – 62 µ velké, již od června se tvořící na listových skvrnách, a to ponejvíce na rubu listu na krátkých větvích podhoubí – konidioforech. Jako tato plodní forma byla houba řazena do hub nedokonale známých (Deutoromycetes – Fungi imperfecti) pod jménem Clasterosporium carpophilum (Lév.) Aderh. – Coryneum beijerinkii Oud. Těmito letními výtrusy se houba šíří od jara do podzimu. Inkubace, tj. doba od nákazy do vytvoření letních výtrusů, je při vysokých letních teplotách krátká, též jen 4 – 5 dnů. Může být tedy i více generací za rok a z počátečního malého počtu skvrn se může houba během jediné sezóny rozšířit velmi silně, zejména na listy spodní části koruny. Ačkoli má inkubační dobu při vyšších teplotách krátkou, klíčí její konidie již od 9 °C. Rozšíření této houby svědčí proto více chladno, zejména chladná vlhká jara (proto je též hojnější ve vyšších, vlhčích polohách). Šíření na stromě podporují deště, rosy, mlhy, vítr, vlhký vzduch – výtrusy klíčí jen v kapkách vody (proto je třeba k jejich klíčení a k nákaze listů dešťů nebo silných ros), konidie se tvoří jen při vlhkém vzduchu. Na listech je nákaza lokalizována, napadené pletivo odumírá, v okolí skvrn je málo podhoubí. Více prorůstá podhoubí v pletivu letorostů. Mycelium prorůstá pokožkou i stěnami buněk. Dírky v listech jsou sice značně, ne však jen pro tuto chorobu charakteristické. K plodní formě zvané Clasterosporium carpophilum je dále řazena druhá vedlejší plodní forma, vytvářející na podzim v pletivu zachovaných skvrn plodničky (pyknidy) s pyknosporami, zvaná Phyllosticta beijerinkii Vuill., a jako hlavní plodní forma vřecková (Ascomycetes) Ascospora beijerinkii Vuill. Plodnice (perithecie) se vytvářejí až na jaře následujícího roku, vřecka v nich mají průsvitné, protáhlé, jednobuněčné výtrusy (askospory). Výskyt pyknidového a vřeckového stadia se v našich krajinách popírá a tvrdí se, že jediná plodní forma této houby u nás je forma konidiová.

        Houba se u nás přezimuje jako letní výtrusy v klovatině, v ranách větví, na skvrnách listů, větévek a plodů, též jako podhoubí v letorostech a větévkách, dále v pupenech. V okolí klejotoku bývají infekce nejdříve. Připouští se též přezimování konidií v povrchové vrstvě půdy. Letní výtrusy i podhoubí jsou značně odolné proti chladu. V jižnějších polohách jsou ve spadaných listech i perithecie; jejich možný výskyt v teplých letech a polohách je nutno připustit i u nás.

        Houba poškozuje, vedle škod již uvedených, strom tím, že předčasný opad listů znamená zeslabení stromů pro příští rok, ztrátu zásobních látek, tím snižování úrody a větší citlivost k vlivům mrazu. U sliv a švestek je její projev pravidelně mírnější než u třešní, višní, meruněk a broskvoní. U švestek a sliv většinou neopadávají ani silně proděravěné listy. Náchylnost jednotlivých odrůd je různá, spoléhat se na ni nemůžeme, mění se podle kraje a zřejmě též podle biotypů houby. Tím se vysvětluje, proč např. višně převezené z jednoho kraje do druhého byly napadeny dírkovatostí silně, kdežto domácí višně nebyly napadeny skoro vůbec.

        Houba je pravým parasitem. Síla jeho výskytu a její škodlivosti je však velmi závislá na povětrnostních podmínkách. Jarní mrazíky (v dubnu a v květnu) dávají poraněními, trhlinkami kůry vznik nákaze větévek a tím umožňují zvláště nebezpečná ochuravění. Vlhké jaro, zvláště deště v době před květem a po květu, je chorobě příznivé. Nedostatek vápna v půdě sílu napadení podporuje a sucho zvyšuje toto nebezpečí zmenšenými přírůstky a slabším vývinem listů. Doporučuje se jednotlivé stromy v sadě, trvale touto chorobou zamořované, které jsou zdrojem nákazy, odklidit nebo přeroubovat. Choroba má sice často ráz sezónní – vázána na klimatické podmínky, neobjeví se ve stejné síle každým rokem, přesto však tam, kde se objevuje častěji, je nutno proti ní každoročně intensivně bojovat. Při silném výskytu v jednom roce lze čekat silnější výskyt za příznivého jara i v roce příštím. Odřezávání silně napadených větví je správné u broskvoní a třešní. Klejotokové i jiné rány ošetřujeme normálním způsobem, např. 5 % zelenou skalicí, zamazáním voskem. Klí odstraňujeme a zneškodníme. Správný řez broskvoní a meruněk omezuje výskyt dírkovatosti, přírůstky jsou odolnější. Odklizení a zneškodnění spadaného listí na podzim je i zde samozřejmostí. Poněvadž nákaza houbou se nešíří každým rokem a v různých krajinách ve stejný čas, jsou také návody pro obranu různé. Obvykle se proti prvotní jarní nákaze jako plně účinné doporučují postřiky silněji koncentrovanými houbomornými přípravky (fungicidy) do zásoby, ještě před rašením pupenů, zvláště v teplých polohách, kde nákaza se šíří časně, již při rašení, a kde jícha je deštěm splavována na nižší části koruny, která má být proti nákaze chráněna především. Tak se doporučuje před rašením pupenů např. kombinovaný postřik karbolineem s oxychloridem mědi („měďnatým vápnem“) nebo organickým barvivem s oxychloridem mědi. V Rusku stříkají již na podzim po opadu listů a v předjaří do doby nalévání pupenů 5 % polysulfidem drasla („sirná játra“) nebo 2 % bordóskou jíchou nebo 8 % vápenným mlékem. Ve Švýcarsku doporučují, jako plně spolehlivý, postřik před rašením 4 % bordóskou jíchou nebo 2 – 3 % přípravkem založeným na oxychloridu mědi nebo 1 % přípravkem založeným na kysličníku měďném, ev. v kombinaci s karbolineem (u broskvoní bez karbolinea); ve vlhkých polohách, a když se první infekce dostaví později, toto opatření nestačí. V této době se též osvědčuje podle sovětských zkušeností (při teplotě ne nižší než 15 °C) 5 % sírováno. Jestliže dochází ve vlhkých polohách k pozdějším infekcím, tu se doporučuje zejména při rašení stříkat měďnatým přípravkem a opakovat tento postřik před květem, po květu a pak event. ještě za 10 – 14 dnů (0,50 – 1 % bordóská jícha). U meruněk můžeme s úspěchem čelit dalšímu šíření houby až 1,5 % měďnatými přípravky. U broskvoní místo měďnatých přípravků po vyrašení a později používáme již jen přípravků sirnatých (0,25 – 0,50 % sírováno, Sulikol), kterými můžeme stříkat též před květem u třešní (1 – 2 % sírováno). Sirnaté přípravky jsou vhodné též u třešní, višní a slivoní; po měďnatých by se pálil list. Ve vlhkých letech se doporučuje postřik měďnatými přípravky opakovat i po sklizni plodů, např. 1 % sírovápnem, s přídavkem 0,1 % síranu železnatého (zelené skalice). Též postřiky 1,5 % vápenným mlékem za 5 – 6 dnů po květu, opakované 2krát vždy po 15 dnech, jsou podle zpráv účinné.

        Tam, kde u višní mělo silné a časné napadení již v červnu za následek předčasný opad listů, je účelná pro vytvoření nového listu závlaha a přihnojení vápenným ledkem. Stromy napadené dírkovatostí ve školkách jsou neprodejné. Musí být zničeny, postihne-li nákaza mladé dřevo, a celý porost musí pak být ošetřován fungicidy. Na jednotlivých druzích peckovin je houba působící suchou skvrnitost značně specialisována na tyto druhy, nemusí proto např. z višně přejít na švestku a naopak.