Skvrnitost listů třešňových a višňových

Coccomyces (Higginsia) hiemalis Higgins – Septoria (Cylindrosporium) padi Karst.

 

        Houba působící tuto chorobu patří do skupiny Discomycetes, jejichž plodnice mají nejčastěji miskovitý tvar (apotecium), do řádu Helotiales, čeledě Phacidiaceae. V Evropě nebyla dosud hlavní plodní forma, vřeckové stadium (Coccomyces hiemalis) nalezena; je častá v USA. Na evropské pevnině byla dosud zjišťována jen její vedlejší plodní forma, konidiová Septoria (Cylindrosporium) padi Karst. Lze čekat, že i u nás bude hlavní plodní forma zjištěna, a to v zimě na spadaných listech, v nichž se tvoří vřecka.

        Nejsilněji se tato houba vyskytuje na střemchách. Na třešních a višních je nejčastější na mladých stromech ve školkách. Působí obvykle od konce léta a na podzim na líci listů skvrnky 2 – 3 mm velké, červenohnědé, později splývající. U třešní sliv pletivo skvrn často vypadává, u višní jen vzácně; listy žloutnou a předčasně opadávají. V teplých polohách už v srpnu. Na výhonech pak zůstanou koncem srpna až začátkem září jen vrcholové listy. Před opadnutím se v pletivu listů vytvářejí pod pokožkou konidiová ložiska houby, později pronikající na povrch listu jako bělavé puchýřky, a z plodniček se v dlouhých větvích uvolňují nitkovité, většinou jednobuněčné, poněkud zakřivené konidie, rozdělené někdy tzv. nepravými přepážkami ve dvě i více oddělení.

        U starších stromů je to celkem ojedinělá choroba, častější na spodní části korun v uzavřených polohách.

        Vážné škody, zejména ve vlhkých teplých letech, vznikají činností této houby, dosud u nás málo poznané, jen ve školkách. Ohniskem nákazy mohou být střemchy, proto by v těsné blízkosti třešňových a višňových školek a sadů neměly být trpěny. Odstranění spadlého listu (vysavači) nebo jeho hluboké zarovení je nezbytné, poněvadž je snadno možné, že i na evropské pevnině tato houba přezimuje v zimním stadiu ve spadaných listech. O odolnosti různých odrůd třešní, višní a slivoní, třebaže je známa, je málo zpráv. Ve velmi teplých polohách se proti této chorobě doporučují jakožto úspěšné měďnaté přípravky jen před květem; sirnaté, používané 1 – 2krát po květu, jsou nejúčinnější až při teplotách kolem 25 °C. V chladnějších polohách, a k těm patří i většina poloh našeho území, se vystačí s jedním nebo dvěma postřiky v době po sklizni ovoce: v červenci a opět v srpnu.